Rozhovor: Václav Pejsar o výzvě Cvernovi, Lucerně a budoucnosti českého boxu

Václav Pejsar patří k nejzkušenějším českým profesionálním boxerům poslední dekády. V ringu má za sebou více než 45 profesionálních zápasů, zkušenosti z titulových duelů i zahraničních eventů a především pověst nekompromisního bojovníka, který se nikdy neschovával před těžkými výzvami. V rozhovoru pro Bare Knuckle Club mluví o své cestě od karate přes K-1 až po profi box, komentuje situaci na české scéně, otevřeně popisuje zákulisí zápasů v zahraničí a bez servítek se vyjadřuje k výzvě Alexandra Cverny i spornému bodování zápasu s Lukášem Fajkem.

Mohl byste pro začátek sdělit našim čtenářům, které bojové sporty jste vyzkoušel, než jste se začal soustředit na box?

Většinou jsem se vždy pohyboval kolem bojových sportů, protože se mi líbily už od mala. Když mi bylo asi sedm let, začal jsem s karate, u kterého jsem vydržel do svých dvanácti. Už před třináctým rokem jsem chodil s rodiči do posilovny, později s kamarády, a zároveň si občas jen tak zaboxoval. Chvíli jsem se věnoval kulturistice a v patnácti letech jsem se stal mistrem ČR v dorostencích. Pak jsem cvičil spíše pro sebe. Ve třiadvaceti jsem začal vážně trénovat K-1 a v této disciplíně jsem od svých 25 do 30 let absolvoval přes 30 zápasů. Od třiceti se soustředím pouze na box.

Jaký máte názor na český profesionální box? Kdo je váš nejoblíbenější boxer z Česka nebo Slovenska?

Myslím, že máme hodně dobrých a nadaných kluků, ale chybí jim patřičné zázemí a kontakty do zahraničí. Mnoho z nich nemá dost píle, vytrvalosti a trpělivosti. Dnešní doba je zrychlená a spousta mladých hledá zkratky – žádné ale neexistují. Jen tvrdá denní dřina. Mrzí mě, když někdo má talent, ale chybí mu pracovitost. Nebo maká, ale nemá kvalitní vedení. Škoda, že zde neexistuje boxerská stáj, která by se ujala mladých talentů. Oblíbeného boxera vyloženě nemám, ale sympatičtí mi byli Ruda Kraj a Luboš Šuda – nejen po sportovní, ale i lidské stránce.

Dle Boxrec máte rekord 25-22. Souhlasí to? Boxoval jste i jako amatér?

Před profi boxem jsem měl asi 30–35 zápasů v K-1 a kickboxu. V amatérském boxu jsem absolvoval jen dva zápasy s bilancí 1-1.

Boxoval jste v těžké, cruiserweight i bridgerweight váze. Která vám nejvíce vyhovuje?

Dříve mi vyhovovala křížová váha, kde jsem dosáhl největších úspěchů. S přibývajícími lety je pro mě ale těžší shazovat, takže nyní je pro mě ideální bridgerweight. Bohužel v této váze je málo soupeřů, takže většinou končím v těžké.

Co považujete za svůj největší boxerský úspěch?

Třikrát mistr ČR, 35. místo ve světovém žebříčku a dříve 1. místo v českém napříč váhami.

Stalo se vám někdy, že jste vyjel na zápas do zahraničí proti favoritovi domácí organizace a čekaly vás nástrahy od organizátorů?

Ano, několikrát. Nejvíce si pamatuji zápas v Lotyšsku. Let trval třináct hodin s přestupem, na hotelu jsem kvůli váze nejedl, trenér se otrávil jídlem a já musel v den vážení ještě shazovat. Když jsem to konečně zvládl, oznámili mi, že tolerance bude 2,5 kila. A nakonec mi zkrátili zápas z osmi kol na šest. Bylo jasné, že to měli poskládané tak, aby domácí borec měl výhodu.

Jaký máte názor na soudcování v bojových sportech obecně?

Je v tom hodně politiky. Vždy se snaží podržet domácího borce. Mě okradli o vítězství v Rusku i v Kanadě.

Je podle vás v bojových sportech velká výhoda domácího prostředí?

Určitě ano. Když jedete do zahraničí, často bojujete i proti rozhodčím a organizátorům. Pokud soupeřova strana do něj investuje finance, udělají vše proto, aby mu pomohli.

Musí podle vás vyzyvatel porazit šampiona jednoznačně?

Nepsané pravidlo říká, že ano. Ale ne vždy se to děje. Když jsem byl šampion a Lukáš Fajk vyzyvatel, vůbec mě nepřejel. Bylo to vyrovnané, on byl dokonce počítán a stejně vítězství dali jemu. Galavečer pořádal jeho manažer, který do něj investoval hodně peněz, a nemohl ho nechat prohrát.

Jaký máte názor na bodové hodnocení zápasu Pejsar vs. Fajk? (Petr Balej 94-96, Marcel Brzokoupil 93-97, Ondrej Holubek 94-97)

Bylo hodně vstřícné k Lukášovi. Já byl v pohodě, většinu jeho úderů jsem kryl a trefoval čistěji. Počítání ve 3. kole mohlo jít oběma směry, ale podle mě by nejvíc seděla remíza.

Jak vzpomínáte na zápas s Agatelijanem na eventu Tohle je Box x Redface 5?

Trochu nešťastně. Byl jsem po dovolené, měl přes 103 kilo, a dostal nabídku tři týdny předem. Chtěl jsem to vzít, protože to mohla být poslední šance na titul. Podařilo se mi shodit, ale chyběla síla. Myslel jsem, že vedu, ale body rozhodly jinak.

Lze vedení firmy Pejsar Security Group skloubit s kariérou boxera?

Když se chce, všechno jde. Mám hodně práce, 7–9 tréninků týdně a do toho rodinu se třemi dětmi. Je to náročné, ale snažím se to zvládat.

Je možné, že vás uvidíme na dalším eventu Hell Boxing Kings?

Zatím žádná nabídka nepřišla a obávám se, že ani nepřijde. Spíš to vyplňují celebrity fighty jako Marpo vs. Vémola, aby přitáhli fanoušky.

Vyzval jste Alexandra Cvernu na zápas, ale on má již domluveného soupeře na event v Lucerně- Martina Sedláka. Co na to říkáte?

Nechci snižovat kvality Martina Sedláka, ale boxuje křížovou váhu – kolem 90 kilo. Cverna má klidně 125. To je rozdíl třicet kilo. Patron boxing dělal dvakrát hlasování fanoušků, kde jsem vyhrál já, ale teď bude boxovat s někým, kdo ani nebyl v nabídce. Je to stejné, jako kdyby se mě manželka zeptala, jestli chci hovězí nebo kuřecí steak, a pak mi dala špagety s kečupem. Jsou to sračky.

Dosáhl jste v roce 2014 na titul mistra v amatérském kickboxu. Proč jste nepokračoval v K-1?

V té době už jsem měl i zápasy v profi boxu, který mi otevřel dveře do světa. Jezdil jsem na kempy do zahraničí, poznával prostředí, které jsem znal jen z internetu. Box mě naprosto pohltil.

Jste stále v přípravě? Jste připraven na zápasy i na poslední chvíli (short notice)?

Dřív jsem nechtěl brát nabídky bez plné přípravy, ale teď už ano. Držím se v tréninku a jsem schopný se vyladit za tři týdny. Chci si to všechno ještě pořádně užít, než skončím.

Cílíte ještě na titul v těžké váze?

Titul z těžké váhy už jsem měl, ale pokud by byla možnost, nebránil bych se. Český titul je momentálně uvolněný. Nešel bych ale s Tomášem Šálkem ani s Ivanem Balážem – oba mám rád.

Jak vzpomínáte na zápas s Huseyinem Cinkarem o titul WBC Asian Cruiser?

Byla to bomba. Tvrdý zápas na deset kol, skvělá atmosféra a respekt od fanoušků. Po zápase jsme oba skončili v nemocnici.

Jak vnímáte nedávnou (léto 2025) změnu ve vedení ČUBP?

Zatím nijak. Lukáš Konečný měl a má nejlepší kontakty do zahraničí a rozumí tomu nejvíc. Uvidíme, jestli nové vedení něco skutečně změní, nebo jsou tam jen kvůli egu.

Jakých faulů se boxeři dopouštějí a nejsou za ně trestáni?

V profi boxu jsou zkušení borci, takže faulů je málo. Občas nějaký úder hlavou nebo pod pás, ale nic vážného.

Jaká je vaše predikce zápasu Gervonta Davis vs. Jake Paul?

Podle mě Paul tentokrát prohraje. Gervonta je mistr světa, byť menší váhovka. Myslím, že se domluví na výhře pro Gervontu.

Umělá inteligence má být třetí rozhodčí duelu Gervonta Davis vs. Jake Paul. jak byste okomentoval tuto skutečnost? Chtěl byste v některých svých duelech, aby byl rozhodčí skutečně nezávislý?

Nevím, jestli zrovna AI, ale absolutně nestranný rozhodčí by byl skvělý. Několikrát by se mi to hodilo.

Jste aktuálně šestý v českém žebříčku těžké váhy. Jak to vnímáte?

Nemám z toho radost. Byl jsem zvyklý být první nebo druhý. Nikdy jsem nebyl tak nízko, ale vím, že na víc pořád mám a že se vrátím nahoru.

Tomáš Šálek bude 15.11. boxovat v Mexicu proto boxerovi Richard Torrez Jr. (13-0). Jak vidíte šance Tomáše Šálka v tomto souboji? Souboj bude dokonce přenášet ESPN Knock Out.

Nedávno jsme se o tom bavili. Když bude připraven, může udělat skvělý zápas. Není favorit, ale všechno je možné. Takové zápasy mění kariéry.

Trénujete pouze v Atom gymu nebo i v dalších gymech? Kdo je Váš hlavní trenér?

Trénuji v Atom gymu s Josefem Zahradníkem a Honzou Kalašem. Sílu a kondici dělám ve Fitness centru Koloseum, které mě podporuje od začátku.

V létě jste udělal motivující besedu pro děti o tom, jak se boxuje na špičkové úrovni. Chtěl byste v budoucnu vychovat boxerského šampiona, až pověsíte své boxerské rukavice na hřebík?

Ano, baví mě práce s mládeží. Kdybych aspoň jednoho z nich motivoval, aby u sportu vydržel, bylo by to skvělé. Mám co nabídnout, ale talent spojený s pílí a vytrvalostí je vzácný.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů v bojových sportech za redakci Bare Knuckle Club.

Mockrát díky. Mějte se.

Závěrem rozhovoru s Václavem Pejsarem...

Václav Pejsar se v rozhovoru ukazuje jako zkušený profesionál, který má za sebou tvrdou cestu a dokáže pojmenovat problémy českého boxu bez obalu. Přesto zůstává realistou a člověkem, který se dokáže podělit o své zkušenosti s mladší generací. Ačkoliv už přemýšlí o konci kariéry, v jeho slovech je stále cítit chuť k boji – nejen v ringu, ale i mimo něj. Přáli byste Václavovi Pejsarovi, aby znovu usedl na trůn těžké či bridgerweight váhy českého boxu?

Autor: Matthew Zdroj: Václav Pejsar