Přehled hlavních a speciálních titulů v boxu

Moderní box se často označuje jako éra čtyř pásů, která začala v roce 2004, kdy byly všechny čtyři hlavní organizace plně uznány na světové úrovni: WBA, WBC, IBF a WBO. Každá z těchto organizací uděluje svůj vlastní titul ve všech váhových kategoriích. To znamená, že v jedné divizi může být až čtyři různí boxeři, kteří se mohou současně nazývat světovými šampiony.

Před rokem 2004 byla situace složitější – sport se dělil mezi éry dvou a tří pásů. WBO byla v 80. a 90. letech často přehlížena v USA a Evropě a považovaly se pouze WBA, WBC a IBF za legitimní. Rozpoznání WBO přišlo s tím, jak titul drželi významní boxeři jako Oscar De La Hoya či Nasim Hamemed, což oficiálně zahájilo éru čtyř pásů.

WBA – World Boxing Association

WBA je nejstarší z hlavních organizací, založena byla v roce 1921 jako National Boxing Association v USA a v roce 1962 se přejmenovala při expanzi na globální úroveň. Její titul je snadno rozpoznatelný díky červenému pásu a velkému zlatému centru. WBA je historicky významná – drželi ji legendy jako Joe Louis, Roberto Durán nebo Vladimir Kličko.

WBA je ale kritizována za to, že v jedné váhové kategorii může uznat více než jednoho šampiona – existuje super šampion, regular šampion a v případě neaktivního šampiona i interim šampion. To může vést k nejasnostem o tom, kdo je skutečným nejlepším boxerem dané divize. WBA tituly nejsou již dnes zapisovány na Boxrec.

WBC – World Boxing Council

WBC vznikl v roce 1963 v Mexico City a jeho titul je snadno rozpoznatelný díky zelenému pásu s velkým zlatým středem obklopeným vlajkami. Během let se stal jedním z nejprestižnějších titulů, drželi ho Muhammad Ali, Mike Tyson či Floyd Mayweather.

WBC je známé reformami zaměřenými na bezpečnost a pravidla boxu, například zkrácením zápasů z 15 na 12 kol či zavedením povinných vyzyvatelů. Kritika se týká tzv. franchise statusu, který umožňuje vybraným hvězdám držet titul bez povinných zápasů, což může vést k tomu, že v jedné váhové kategorii jsou současně dva šampioni.

IBF – International Boxing Federation

IBF byla založena v roce 1983 a je jednou z mladších hlavních organizací. Její pás je obvykle červený se zlatým středem znázorňujícím glóbus. IBF je známá striktními pravidly pro povinné zápasy – šampion musí čelit nejlépe hodnocenému vyzyvateli v daném časovém rámci, jinak je stripován z titulu. To může vést k tomu, že i neporazitelní šampioni titul ztratí bez zápasu, například Tyson Fury nebo Lennox Lewis. Pásu IBF se vzdal např. také Oleksandr Usyk, ale nedlouho poté si ho zase vybojoval zpět.

WBO – World Boxing Organization

WBO byla založena v roce 1988 a je nejmladší z hlavních organizací. Pás má hnědou nebo vínovou barvu se zlatým středem s lodí a glóbem. Zpočátku byla WBO považována za méně legitimní, zejména v USA, ale postupně získala uznání díky vítězstvím boxerů jako Oscar De La Hoya či Vladimir Kličko. Dnes je považována za plnohodnotný titul čtyřpásmové éry. Z ČR držel pás WBO Lukáš Konečný.

Lineární šampion

Lineární šampion je definován frází „ten, kdo porazil šampiona“. Na rozdíl od titulů sanctioning organizací se předává výhradně vítězstvím v ringu. Například Vladimir Kličko byl lineárním šampionem, a když ho porazil Tyson Fury, převzal tuto linii, i když byl stripován z oficiálních pásů. Lineární šampion je spíše věc pravých znalců a fanoušků boxu, než oficiálních ocenění.

Nezpochybnitelný šampion (Undisputed)

Nezpochybnitelný šampion drží všechny čtyři hlavní tituly (WBA, WBC, IBF, WBO) ve stejné váhové kategorii současně. Tento status je vzácný a vyžaduje složitá jednání mezi promotéry, televizními stanicemi a sanctioning organizacemi. Příklady zahrnují Terrence Crawforda, Alexandra Usyka či Canelo Alvareze. V dnešní době se přidává také titul The Ring Magazine.

Interim tituly

Interim tituly jsou dočasné a slouží pro případy, kdy hlavní šampion nemůže obhajovat pás z důvodu zranění, nemoci nebo jiných závazků. Vítěz interim zápasu se stává povinným vyzyvatelem a po návratu současného právoplatného šampiona může být povýšen na plnohodnotného šampiona.

Franchise tituly

Franchise titul zavedl WBC v roce 2019 pro elitní šampiony, kteří dosáhli významných úspěchů ve více váhových kategoriích. Titul není vybojován v ringu, ale uděluje ho WBC a může být přenesen mezi váhami bez povinných obhajob. Prvním držitelem byl Canelo Alvarez. Franchise status však vytváří zmatení, protože v jedné divizi mohou současně existovat klasický a franchise šampion.

Speciální eventové pásy

Jedná se o jednorázové pásy udělované k určitým zápasům, často WBC, ale i jiné, pro promoční účely. Mají vlastní designy a tematiku, například Mayan Belt nebo pás pro zápas Mayweather vs. McGregor. Na české scéně o takový pás bojoval např. Cverna s Konečným.

Národní tituly

Národní pásy jsou šampionáty udělované v rámci jedné země, často jako vstupní stupeň do profesionální kariéry. Příkladem je britský titul Lonsdale Belt, který drželi Limick Lewis, Ricky Hatton nebo Tyson Fury. V Mexiku mají národní tituly také vysokou prestiž. V česku uděluje profesionální boxerské tituly organizace ČUBP.

The Ring Magazine Belt

The Ring belt uděluje stejnojmenný časopis od roku 1922. Nezávisí na sanctioning organizacích a je považován za „čistší“ symbol šampiona. Uděluje se na základě výsledků a hodnocení, například když se utkají nejlepší dva boxeři v divizi. Drželi jej Sugar Ray Robinson, Roberto Durán či Manny Pacquiao, stejně jako Vladimir Kličko během sjednocení pásů. V těžké váze ho aktuálně drží Oleksandr Usyk.

Zdroj: Boxrec