Rozhovor – Tobiáš Barták: Nejde o to, jestli člověk prohraje, ale jestli ho ta prohra zlomí, nebo bude motivovat k ještě soustředěnější práci

Tobiáš Barták patří mezi nejvýraznější mladé talenty české bojové scény. Ve svých dvaceti letech má za sebou desítky zápasů napříč několika disciplínami, titul z organizace Cage Warriors Academy South East a podle databáze Tapology se řadí mezi nejvýše postavené amatérské MMA bojovníky ve střední Evropě. V rozhovoru se ohlíží za porážkou s Patrikem Záděrou, vysvětluje svůj pohled na rozhodování zápasů, domácí prostředí i budoucí cestu směrem k profesionálnímu MMA.

Před profesionálním debutem jste působil velmi sebevědomě a otevřeně jste mluvil o svých ambicích. Poté přišla porážka s Patrikem Záděrou po vhození ručníku Vaším koučem. Jak se na tento zápas díváte s odstupem času?

Od toho zápasu mám 2 výhry v amatérském MMA, kde jsem podle stránky Tapology nejlepší 70 a 77 nejen v Československu, ale i ve východní Evropě, a také jsem si připsal dvě profesionální výhry v postoji v malých rukavicích. Cítím se pořád sebevědomý. Asi jsem se ale nevyjadřoval správně a moje důvěra ve vlastní schopnosti mohla vyznít a být špatně interpretována jako nerespektující chování k mým soupeřům, proti čemuž se vymezuji. Mé cíle o UFC se nezměnily a pořád máme s trenérem plán, jak se tam dostat, ale je to tak v dáli, že o tom nechci momentálně mluvit. Zůstanu pokorný, ať za mě mluví mé výkony, které jsou v tomto roce nejlepší v životě, a očekávám, že se budou každým rokem významně lepšit, jak tomu bylo doteď.

Jinak k zápasu se Záděrou, protože vím, že je to zajímavé téma, tak bych udělal spoustu věcí jinak, včetně jiné taktiky, lepšího shazování, abych se nedostával do velké váhové nevýhody, a také bych měl ruce lépe nahoře během celého fightu. To je ale zbytečná lamentace, férově ten souboj vyhrál. Samozřejmě to bylo pro mě na takhle velký fight moc brzy, je výkonnostně velký rozdíl 20 a 28 let, ale ta pyramida byla příležitost, která se neodmítá, a já po ní skočil se vším, co jsem měl.

Je mi 20, pořád jsem velmi mladý a nemám kam spěchat, některé věci přijdou až časem a vynaloženým úsilím. Dlouho mě ten výsledek mrzel, ale zpětně cítím, že jsem to potřeboval – v tom bodě života vyrovnat se s hlubokou prohrou, abych byl mnohem lepší. Každou obtíž na mé cestě využiji jako palivo pro zlepšení, tím pádem je každé zakopnutí jen další požehnání. Jak jinak bych to měl brát. Nejde o to, jestli člověk prohraje, ale jestli ho ta prohra zlomí, nebo bude motivovat k ještě soustředěnější práci.

Výsledkové databáze nejsou často kompletní. Na Tapology máte bilanci 9-1 + 3 profesionální zápasy. Na BoxRec máte bilanci 7-2 v sekci "all bouts". Jakou bilanci máte podle svých záznamů v jednotlivých disciplínách (MMA, muay thai, kickbox, box a případně dalších)?

Dohromady mám 77 plnokontaktních fightů.

MMA 12-2 (podle Tapology umístěn #33 v Evropě z celkových 3 832 fighterů ve váze do 77 kg. V žebříčku mi hodně pomáhá můj amatérský titul v anglické organizaci Cage Warriors)

Muay Thai 37-7-1 (v této disciplíně jsem nikdy neprohrál s Čechem ani v Česku, všechny prohry jsou z mezinárodních turnajů, ze kterých jsem ale vždy přivezl nejméně bronz. Byl jsem ale 2× druhý na MS IFMA, kde jsem měl pro stříbro vždy 3 až 4 zápasy)

K-1 9-2 (z toho profesionální 2-0 v pro MMA rukavicích, 0-1 ve velkých rukavicích)

Boxing 6-1 (jeden z bojů byl s mistrem světa a olympijskou nadějí Javokhirem Ummatalievem, prohra na body, ale nebyl spokojen se svým výkonem, teď má necelý milion followers naTikToku)

Na Dracula Open v roce 2023 jste se utkal v amatérském boxu s velmi zkušenými zahraničními soupeři. Co Vám tento turnaj dal? Bylo vítězství v posledním zápase blízko?

Ach ano, tady si vzpomínám na senzaci, že jsem potkal právě zmíněného Javokhira Ummatalieva. Ačkoliv jsem ten fight s mistrem světa v boxu prohrál na body, byl jsem tak spokojen s výkonem, že jsem ho i celý nahrál na svůj Instagram. Tady jsem box dělal jen pár měsíců a byla to cenná zkušenost.

Vítězství nebylo blízko, protože mě nabodoval, ale pár mých ran s ním otřáslo, nic jsem mu nedaroval a pořád jsem do něj šlapal. To dávám za příklad toho, že mi nejde o výsledek, ale o můj výkon. Jediný plný fight, který mám na Instagramu, je moje prohra.

Spoustu výher jsem nesdílel, ani žádné video, jelikož mě třeba štvalo, že jsem tam neukázal vše, co umím. Začal jsem se poslední dobou soustředit pouze na výkon a nijak na výsledek. Myslím, že soustředěnost na výsledek byl můj problém v listopadové pyramidě. Teď chci podat co nejpreciznější výkon a vyplatilo se mi to v posledním fightu skvěle. Nejlepší výkon se inherentně rovná co nejlepšímu výsledku. Naopak soustředit se na výsledek může významně oslabit soustředěnost na výkon a tím tedy ubrat z výsledku.

Osm z devíti amatérských výher máte na body. Považujete se za taktika, nebo Vám jen chyběly příležitosti k ukončení?

V minulém zápase jsem dvakrát knockdownoval svého, společně se Záděrou, nejtěžšího soupeře dosavadní kariéry, který zápasil i v Japonsku atd., tudíž si myslím, že mám vysoký KO potenciál. Je ale velký rozdíl mezi amatérskými „bambulkami“, se kterými se zápasí, a na druhou stranu profi malými rukavicemi, které jsou tvrdé jako kloub.

Navíc ve většině MMA fightů hned bráním pokus o takedown, v titulovém zápase Cage Warriors jsem měl italského soupeře u nohou ve 2:57 prvního kola, takže 3 vteřiny po začátku boje. Není to tedy snadné trefovat v postoji, ale poslední amatérský MMA fight jsem před limitem ukončil a chci v tom pokračovat.

Mezi své největší úspěchy taky pokládám výhru 3 mistrovství republiky v jednom roce, kdy jsem vyhrál MČR v K-1, thaiboxu a boxu a v posledním z nich jsem 2 ze 3 fightů na turnaji ukončil před limitem. Dočkám se svých highlightů jako husa klasu haha, do té doby hlavně ať se furt zápasově zlepšuji.

Jste českou amatérskou jedničkou ve welterové váze na Tapology. Vnímáte to jako motivaci, nebo podobné žebříčky nesledujete?

Už jsem o žebříčcích psal. Momentálně jsem jednička ve dvou vahách (70 a 77 kg) ve východní Evropě, nejen v Česku a Slovensku, aspoň podle Tapology díky mé sérii devíti výher v řadě. Uvidíme, jak si to budu držet nebo zlepšovat dál.

Získal jste titul na Cage Warriors Academy South East v Anglii. Je to zatím nejcennější titul/trofej?

Rozhodně je to nejvíc respektovaná trofej z těch, co mám. Nějak na svých výhrách moc nelpím, hlavně ať se posouvám, ty největší výhry jsou všechny v budoucnu a musím udělat vše v mých silách pro jejich splnění, a to už teď, roky před uskutečněním těch fightů.

Jednou mi budoucí Tobi poděkuje, že jsem se nezahledil do vítězství a radši pořád spřádal plány pro budoucnost a jak jich co nejpravděpodobněji dosáhnout. MMA je stejně jako šachy pouze hra pravděpodobností.

Máte zkušenosti z amatérského boxu, MMA, kickboxu i muay thai. Jak hodnotíte úroveň rozhodčích a bodování na české scéně?

S rozhodčími problém nemám.

Stalo se Vám někdy, že jste vyjel na zápas do zahraničí proti favoritovi domácí organizace, kde Vás čekaly různé nástrahy od organizátorů? Váha, hotel, doktor atp.?

Teď jsem jel na galavečer do Německa, který s RFA z půlky pořádal Gladiator Fight Night, což je organizace otce mého soupeře. Vše ale bylo profesionální, měl hodně fanoušků a párkrát na mě bučeli, což mě akorát více motivovalo ho porazit.

V hale byla taková atmosféra, že jsem těžko slyšel trenéry sedící hned u klece. Příprava byla ale svědomitá, tudíž jsem těžil z ní a dělali jsme během fightu nějaké adjustments a taktické korekce. Některé zbraně holt nevyjdou, a tak člověk musí sáhnout po jiných. Správný fighter je jako švýcarský nožík, nespoléhá se na jednu techniku, ale vybírá je podle situace.

Musí podle vás vyzyvatel porazit šampiona jednoznačně, nebo by se měl titulový zápas rozhodovat stejně jako každý jiný zápas?

Omlouvám se, ale musím snad jednou provždy vyvrátit takové otázky. Rozhodčí mají být jako sportovní soudci, tudíž naprosto nestranní. Jsou jedna pravidla a ta se nemohou ohýbat.

To, že fanoušci a organizátoři chtějí, aby někdo vyhrál, nesmí ovlivnit rozhodčí, pokud to má být akce na úrovni. RFA tato kritéria splňuje, rozhodčí byli nestranní, takže jsem vyhrál spravedlivě všechna 3 kola.

Argument, že je někdo domácí, a tak ho soupeř musí přejet, je asi jako říct, že ve fotbale se každý gól, co dají hosté domácím, bude počítat za půl gólu a hosté je musí přestřílet o mnohem víc, pokud chtějí vyhrát.

Je podle Vás v bojových sportech velká výhoda domácího prostředí?

Za mě jde jen o komfort toho, že se člověk vyspí ve vlastní posteli, má tam své fanoušky, což ho může hnát dopředu nebo dostat pod větší tlak atd. Já mám rád, když se na mě hodně lidí dívá.

Je to šílený sport, klidně mohu dostat KO po prvním úderu, nebo KO dát prvním úderem, nebo si zlomit nohu na schodech do klece. Může se stát úplně cokoliv, ale to není důvod pro to, aby člověk nepozval co nejvíc svých přátel a fanoušků ke sledování toho fightu.

Dřív jsem měl tendenci být o zápasech jako myška, aby o tom lidé nevěděli, když to nevyjde. Tento mindset jsem ale asi v 15 letech opustil, chci, ať mě přátelé vidí růst a klidně i padat, je to přece sport a já jsem jen chybující člověk.

Jaký máte názor na české profesionální MMA? Kdo je Váš CZ/SK nejoblíbenější MMA bojovník?

Profi MMA je sport, kterému chci zasvětit život, a vše, co dělám, je průprava k němu. Můj nejoblíbenější fighter je jednoznačně můj vzor a velký kamarád Losene Keita, u kterého jsem byl v Belgii už 3× na kempu a velmi mi pomáhá s rozvíjením mého potenciálu, jsem mu vděčný.

Hodně jsem z něj načerpal ten mindset šampiona, který vyzařuje na všechny strany. Má velkou auru.

Letos jste nastoupil v MMA, kickboxu i muay thai. Která pravidla Vám osobně vyhovují nejvíce?

Jsem MMA fighter. Hodně lidí si myslí, že jsem postojář, ale jednou to budu v riskantních fightech klidně házet a loktovat na zemi, pokud to v postoji bude vyrovnané.

Už jsem nějaké MMA boje taky vyhrál díky své zemi. V minulém fightu mi taky dost pomohly vyhrát lokty a klinče, takže bych řekl, že cokoliv s lokty je ideální.

Sledujete rozvoj bare knuckle boxu v České republice a ve světě? Znáte organizace Redneck Fight, Valhalla Fighting, Králi Ulice, BKB či BKFC? Dokázal byste si někdy představit zápas podle pravidel bare knuckle boxu?

Bare knuckle nesleduji a nikdy bych ho nedělal, protože si musím udržet své ruce co nejzdravější. Lidé si myslí, že je to velký rozdíl proti malým rukavicím, ale ty rukavice a klouby jsou podobně tvrdé; rozdíl je, že bouchnout bez rukavice bolí ruku víc než hlavu.

Jaké jsou Vaše nejbližší sportovní cíle a kdy podle Vás přijde vhodný čas na přechod mezi profesionály v MMA?

Přestoupit bych chtěl třeba za rok a pár měsíců v čerstvých 22 letech, mám spoustu času na všechno. Ale uvidíme, jaké budou nabídky.

Myslím, že s posledním cenným skalpem o mě vzrostl zájem u RFA, což mi dělá radost.

Kdo je pro Vás momentálně nejzajímavějším soupeřem na domácí amatérské scéně?

Na amatérské scéně je spousta zajímavých Slováků a dalších, kterým by mohlo vadit, že o sobě říkám, že jsem jednička ve dvou vahách. To mám čistě z Tapology. Třeba by mě někdo porazil, ale zatím se tak nestalo.

Nutno podotknout, že 70 ani 77 nejsou moje váhy, v profi bych chodil 66. Podle mě jsem na české scéně s tím, kolik mám zápasů, nejméně shazující fighter. Dohromady jsem shazoval za svou kariéru 3 kila na vodě. 1,5 kg teď před Německem a 1,5 kg před Cage Warriors titulem v Anglii.

V amatérech na ligách shazují klidně 4 kila v ten den. Lidé si řeknou: „To je fajn, že Barták neshazuje, to je zdravé,“ ale já sám si tím dělám fighty zbytečně složitými, protože ve většině z nich jsem já ten menší a rozhodují až moje schopnosti. Musím to do budoucna změnit, ať vítězím přesvědčivěji.

Kde byste chtěl být za dva roky? RFA, Oktagon, nebo zahraničí?

Za dva roky bych si chtěl budovat bilanci a kariéru v RFA a potom se skóre 8-0 dostat do DWCS a skrze něj do UFC cca v mých 25 letech. Uvidíme, jak se mi bude dařit.

Do Oktagonu se těžko dostanu, když trénuji u Kuby Müllera, který tam má ban. Nutno říct, že trenéra měnit nehodlám, jsem nadmíru spokojen, i když si budou lidé ťukat na čelo – já vím, co dělám.

Taky chci dodat, že šampion RFA v 84 kg Kozák se dostal do DWCS, má tam smlouvu, a to měl v RFA bilanci 6-0 a teď je zápas od UFC. Chytrý matchmaking a dobré ukončení a během dvou let se člověk může podívat do UFC, pokud nemá prohru – ta to strašně brzdí. Proto se dle mého nevyplatí na začátku kariéry brát velké fighty.

Na RFA x Gladiator Fight Night jste porazil Albijona Morinu v pravidlech Real Fight. Po zápase panovaly neshody o výsledku mezi týmy. V přenosu bylo slyšet, že člen Vašeho týmu říkal týmu soupeře: „two Knockdowns!“ přesvědčujícím až mírně podrážděným tónem. Vidíte podobné nepřijetí výsledku často a pokud ano, čím si tento jev vysvětlujete?

To je jednoduché. Nepřijetí výsledku je dáno tím, že čekali, že mě porazí, a nestalo se tak. Byl jednou počítaný a měl být dvakrát, což v pravidlech Real Fight znamená, že pokud jsi v kole počítaný, je to automaticky kolo 10:8.

Kdyby tedy byl počítán dvakrát a ne jen jednou, zápas by skončil 30:25, což by bylo mé nejdominantnější vítězství v kariéře. I když byl ten fight extrémně nebezpečný, proto je to paradoxní.

Dalo by se říct, že jsme zápasili chytřeji, protože můj trenér Jakub Müller před lety tuto disciplínu Real Fight vytvořil pro RFA a vymyslel pravidla, takže jsme věděli přesně, co mohu a co ne.

Jaké cíle jste si stanovil do konce roku 2026?

Asi mít co nejvíc fightů. V létě bych měl mít pátý fight, takže tempo mám skvělé. Možná tento rok stihnu 7 fightů.

Jste před každým zápasem poučený o pravidlech od ringového rozhodčího svého zápasu, nebo si pamatujete nějaký zápas, kde k poučení nedošlo?

Před tímto bojem jsem poučován skoro nebyl, protože jak jsem psal, můj trenér vymyslel ten sport, ve kterém jsem zápasil, takže dávalo smysl, že mu rozumíme a že jsme přichystali prozíravou taktiku.

Závěrem rozhovoru s Tobiášem Bartákem

Navzdory nízkému věku má Tobiáš Barták za sebou mimořádně rozsáhlou zápasovou kariéru napříč několika disciplínami. V rozhovoru opakovaně zdůrazňuje dlouhodobou vizi, orientaci na výkon namísto výsledku a jasný cíl dostat se v budoucnu až do UFC. Nejbližší období chce věnovat dalším amatérským i profesionálním zápasům, budování bilance a postupnému přechodu mezi profesionály v MMA.

Zdroj: Tobiáš Barták