Rozhovor – Petr Glovčík: V bojových sportech je každý rozhodčí pro část lidí vždycky ten špatný

Petr Glovčík patří mezi zkušené rozhodčí, trenéry a organizátory akcí na české scéně bojových sportů. Během své kariéry prošel amatérským boxem, působil jako trenér mládeže, rozhodoval v několika disciplínách a dnes se věnuje také práci supervisora rozhodčích. V rozhovoru zavzpomínal na období prvních ultimátních zápasů v České republice, popsal svou cestu k rozhodcování, fungování rozhodčích na domácí scéně i pohled na některé kontroverzní situace z bojových sportů.

Pamatujete si kdy jste poprvé vstoupil do ringu nebo klece jako rozhodčí?

Ring - 13 let zpátky, takže 2013.

Začínal jste tedy v ringu...

Předtím tady bylo všechno v ringách. Ultimátní zápasy nebo Valetudo se klasicky pořádaly v ringu. Pro zajímavost: kolo trvalo 20 minut. Petr Čajnák, Daniel Barták...

...I Petr Kníže vystupoval na těchto galavečerech, že?

To bylo naprosto bez pravidel. Samozřejmě bylo zakázané strkat prsty do očí a úst.

Jako UFC 1 v roce 1993?

Ano, přesně tak.

Jaké funkce zastáváte na české a slovenské scéně bojových sportů?

Rozhodčí, trenér a organizátor akcí.

Pořádám mnoho akcí, uspořádal jsem cca 15 galavečerů, ale točím se spíš kolem amatérské scény. Jsem průkopníkem pořádání galavečerů v obchodních centrech. Na poslední akci jsme měli 3000 diváků. Spolupracujeme dohromady se třemi centry. Vznikla akce Breda Cup. Tento rok jsme se spojili s Great Boxing promotion a uspořádali jsme akci s názvem Great Ring Series 3 v Opavě.

Další funkci může mít člověk v nějakém svazu. Jste v nějakém svazu, který zaštituje bojové umění v ČR?

Byl jsme místopředseda oblasti. Rezignoval jsem kvůli tomu, že je to hodně o politice a stejně svazu pomáhám. Fungoval jsem jako místopředseda asi rok. Zajímavé bylo, že jsem byl na dovolené a volali mi a oznámili mi mé zvolení a já jsem v té době vůbec netušil, že se něco takového chystá, takže to bylo velké překvapení.

Máte pocit, že v bojových sportech mají mezi sebou lidé víc problémů než v jiných sportech? zaregistroval jsem mnoho sporů na české scéně.

Já na to mám ten názor, že v ČR se úspěch neodpouští. Často vidím, že někdo jde jen na šichtu do práce, ve 2 odpoledne se odpípne a zamíří rovnou do hospody, ale člověk si musí něco vybudovat, aby něco měl.

Každý svého štěstí strůjce. To je jistě pravda.

Takhle jsem se vlastně dostal k tomu rozhodování. Ted jsem se díval na kameru do gymu a můj jedenáctiletý syn Štěpán je ted v gymu a trénuje a vůbec jsme nebyli domluveni...

...Jak jste se tedy dostal k rozhodování. Přecházela tomu Vaše vlastní zkušenost jako zápasník/trenér nebo jste šel rovnou cestou rozhodčího?

V roce 1988 jsem začal boxovat jako malej kluk. Trenéři byli Gustav Grohman a Břetislav Tvarůžek pod TJJ Opava. Možná to bylo tehdy pod jiným názvem.

Takže jsem začal boxovat. Poměrně mě ten sport bavil, ale nebyl jsem úspěšný boxer. Mám pár zápasů a moje bilance je záporná. Bylo to dáno tím, že v roce 1995 kdy jsme končil školu, jsem se stal otcem v 16ti letech. Musel jsem vydělávat peníze pro rodinu. Měl jsme tedy strašně dlouhou pauzu.

V roce 2012-2013 mě oslovil můj bývalý kolega. Oslovil mě jeslti bych nemohl být trenér. Nejdřív byla moje reakce: ,,co já budu dělat jako trenér?" Ale on chtěl trenéra pro děti. Naučit je základy. Začal jsem se tady vzdělávat v roli trenéra. Když jsem jezdil po zápasech s dětmi, velice mi vadilo, že moje děti nebojovali jen protii soupeři, ale i proti rozhodčřímu v ringu. Jenže posuzovat to, když nemáte kvalifikaci? Nebyl jsem si svým názorem vždy na 100% jist. Rozhodl jsem se tedy se vzdělat i na pozici rozhodčího. Mnoho kolegů trenérů mě odrazovalo. Já jsem ale mezek a šel jsem do toho.

Také je jednoduché Váš názor shodit, když nejste rozhodčí, že?

Ano, přesně tak...

Jak jsem říkal, odrazovali mě od toho, abych se stal rozhodčím....

...Jaké byly důvody? Co vám na ambice stát se rozhodčím říkal např. Váš kolega, který Vás oslovil, abyste byl trenér mládeže v jeho clubu?

Podle mě to nebylo nic objektivního. Po pár letech jsme se rozešli...Nicméně jsem si tedy šel udělat kurz rozhodčího....

Pohyboval jsem se v těch kruzích. Získal jsem kontakty. Dostal jsem se k šéfovi rozhodčích Moravy Antonínovi Gašparovi. Vzal si mě pod křídla. Začínal jsem na lize. Už v prvních zápasech jsem poznal, že opravdu nelze z rohu posuzovat zápas. Ačkoliv jsem se pak dostával do toho, že byl v obou rolích.

To je zajímavý střet zájmů, který se na scéně děje, nejen na té české...

Já si myslím, že jsem živoucí důkaz toho, že to může fungovat. Člověk musí mít v hlavě nastavené červená-modrá. Pokud to tak není, tak se člověk může sám odhlásit z rozhodování zápasu na který je napsaný. Není problém se domluvit s kolegy. Člověk má potom čistou hlavu. Nechci aby někdo říkal :,,tohle byl tvůj kamarád".

Je podle Vás těžší tahle psychická rovina nenadržovat nebo je občas větší výzva usměrnit boxery v ringu co se týče faulů atp.?

Právě jsme se o tom bavili s kolegy cestou sem. Když se starám o nováčky, tak vždy říkám: ,,neohýbejte pravidla ani o maličkost", protože pak to ohýbáte víc a víc. Problém navíc nemusí vzniknout jen v ringu, může přijít z rohu.

Myslíte tím např. situace, kdy kouči komentují každý úder svého boxera a komentují stav soupeře?

Jedna věc je povzbuzovat a druhá věc je tam řvát: ,,běž a zabij ho". Někteří rozhodčí se bojí zasáhnout, ale to je špatně.

V pravidlech ČUBP se píše, že sekundanti mají být zticha v průběhu kol. To se přeci vůbec nedodržuje, nebo ano? (citaci z pravidel bod 5.2. ,,Během jednotlivých kol musí být sekundanti zticha, nesmějí nijak pomáhat ani radit boxerovi, kterému sekundují, a nesmějí také vstupovat do ringu. Jakákoliv porušení tohoto článku nebo některého z ostatních pravidel boxu ze strany sekundantů může způsobit odečet bodů popřípadě diskvalifikaci boxera.")

Boxera můžete suspendovat za chování jeho rohu nebo můžete vyhodit trenéra od ringu a to si nedovolí každý a já jsem např. vyhodil od ringu lidi, kteří si jiní vyhodit nedovolili. Někdy je to potřeba.

Mluvil jste o ohýbání pravidel...i na nejvyšší úrovni se přeci stane, že rozhodčí ukončí zápas a pak ho znovu restartuje. Asi tak před rokem jsme tuto situaci viděli v UFC.

Tak tohle je asi nejhorší věc, která se může rozhodčímu stát.

Když si oblečete tričko rozhodčího, tak budete pro část lidí vždycky ten špatný.

To k tomu patří.

V bojových sportech je to trochu jiné než v ostatních sportech.

Tady stojí jeden člověk proti druhému a všechno je mnohem osobnější.

Zajímají mě např. situace, kdy rozhodčí podle některých fanoušků zvýhodňuje domácího zápasníka. Viděl jste takový zápas?

Jeden takový zápas jsem viděl na české scéně.

Bylo tam podle mě až příliš rychlé roztrhávání klinčů u pletiva.

Je podle Vás důležité, aby MMA rozhodčí rozuměl i grapplingu, jiu-jitsu a wrestlingu?

Je to určitě o vzdělání rozhodčího. V jiu-jitsu, grapplingu i wrestlingu musí vědět, o co jde. Musí poznat, jestli je nějaká ruka ve špatné pozici a jestli hrozí zranění.

Já jsem se za posledních několik let setkal, ať už v roli trenéra nebo rozhodčího, s různými situacemi. Nebudu komentovat případ, kde jsem byl rozhodčí, protože by to bylo v rozporu s etikou vůči kolegům.

Budu to brát z pohledu trenéra. Když jsem byl ve Francii na Hexagonu s Pavlou Kladivovou, viděl jsem podle mě velmi špatné rozhodnutí. Rozhodčí zvedl soupeřku z pozice, kde měla Pavla velmi dobře nasazenou páku. Kdyby to trvalo ještě pár sekund, tak jí tu ruku utrhla.

Podle mě ten rozhodčí moc dobře věděl, co dělá. Viděl, že je situace kritická. Ve výsledku zachránil soupeřce zdraví, ale zároveň jí daroval zápas.

Pavlu pak sebrala frustrace a bezmoc z toho, co se stalo. A to vás dokáže psychicky hodně zasáhnout.

Pak stojíte u klece, drbete se na hlavě a říkáte si: „To snad nemyslíte vážně.“

Já jsem si vždycky říkal, že nechci, aby mi někdo něco podobného mohl omlátit o hlavu.

Jaká je podle Vás hlavní úloha rozhodčího?

Spousta lidí si myslí, že rozhodčí je tam od toho, aby pohlídal zápas.

Není.

My chráníme zdraví sportovců.

Je jedno, jestli jde o dítě v prvním amatérském zápase nebo o profesionála bojujícího o titul. Priorita je vždy stejná.

Na prvním místě je ochrana zdraví. Všechno ostatní je až pod tím.

Bohužel mám pocit, že někteří kolegové na tenhle základní princip zapomínají.

Rozhodčí by měl pouze dohlížet na pravidla.

Dnes působíte také jako supervisor rozhodčích. Co přesně tato práce obnáší?

Dnes si hodnotím svoje kolegy. Sleduji, co předvedou, kde udělali chyby a následně jim dávám zpětnou vazbu.

Když jedu na galavečer, mám všechno dopředu připravené. Vím, kdo kde bude, jakou bude mít roli. Rozhodčích se ptám, jestli někde nemají střet zájmů nebo zápas, který nechtějí rozhodovat.

Tak by podle mě měla práce supervisora vypadat.

A moje práce nekončí ve chvíli, kdy se zhasnou světla. Končí až tehdy, když celý turnaj vyhodnotím a dám rozhodčím zpětnou vazbu.

Funguje to takhle běžně?

Nemyslím si. Nebo spíš vím, že ne.

U mnoha organizací práce supervisora končí ve chvíli, kdy skončí galavečer.

Někdo by mohl říct, že spousta lidí bere rozhodování spíš jako brigádu. Je to tak?

To je pravda.

Pro některé je to brigáda a zároveň koníček.

Já kolikrát jedu na galavečer, kde je rozpočet na rozhodčí velmi malý, a řeknu organizátorovi, aby peníze rozdělil mezi moje lidi. Mně stačí nafta.

Pro mě je důležitější kvalita odvedené práce a jméno, které si člověk buduje.

Pokazit si reputaci je strašně jednoduché. Vybudovat ji zpátky je extrémně těžké.

Je tedy rozhodování hodně o srdcařích?

Určitě.

Na druhou stranu by měl mít každý i určitou sebereflexi.

Nechci se nikoho dotknout, ale myslím si, že na našem rybníčku existuje několik kolegů, kteří by si měli říct: „Už stačí.“

A nemluvím jen o profesionální scéně.

Jaké disciplíny vlastně můžete rozhodovat? Na Tapology jsem Vás našel u zápasů v boxu a MMA.

Kickbox, Muay Thai, MMA i box.

Na každou disciplínu je samostatná licence?

Většina velkých organizací je zastřešená jednou asociací - ČUBU.

Myslím si, že většina kolegů má jednu licenci a postupně se dostala i k ostatním disciplínám.

Kolik lidí má všechny licence, to upřímně nevím.

Čím si vysvětlujete, že box u nás není moc populární? Chybí boxu osobnosti?

To je tenký led.

Ale řeknu to jednoduše.

Českému profesionálnímu boxu chybí výrazné tváře.

Přitom kvalitní boxeři tady jsou. Lukáš Dekýš, Pavel Polakovič, Patrik Baláž, Vasil Ducár, Tomáš Pejsar a další.

O těch klucích se ví, ale pořád to není tak, že by za hranicemi každý věděl, kdo je český profesionální boxer.

Někdo by mohl říci, že kultura, která je nastavena v bojových sportech, kdy soupeř, který je okradený o výsledek, si má nechat vyhlásit výsledek, podat ruku soupeři, jít do druhého rohu a netvářit se, že ho všichni okradli, aby to nebylo vidět na záznamu a před diváky...

Většinou za to přece ten soupeř nemůže.

Kolikrát je stejně překvapený jako ten poražený....

...Na druhou stranu chápu, že člověka to může naštvat. Když je někdo domácí a rozhodne se pro něj, tak pak před soupeřem přeci působí jako dobrý voják Švejk, který říká: „Já vůbec nevím, co se stalo, já jsem teda vyhrál, jo?.“

Ale to je o lidech.

My jako trenéři máme povinnost vychovávat ve svých svěřencích sportovního ducha.

Já vám můžu říct, že když se podívám napříč českou scénou, tak vám ukážu kluby, kde se nikdy nestane, že by se jejich fighter zachoval nesportovně, i když zažije křivdu.

A pak jsou kluby, kde víte, že problém bude vždycky.

Nechcete je rozhodovat, protože víte, že vždycky nastane problém.

Zažil jsem létající chrániče, plivance, hozené rukavice po zemi.

Ty rukavice jsou vaše nářadí. Je jedno, jestli je to box nebo MMA. To je váš pracovní nástroj.

Měl byste se k němu chovat stejně jako sádrokartonář ke své vrtačce. Když něco pokazí, tak s ní přece nehodí o zem.

Totéž boxerky a rukavice. Nemůžete s nimi házet po zemi nebo po někom.

To jen ukazuje, jaký ve skutečnosti jste.

Tenisti také často rozbíjejí rakety. Neříkám, že to podporuju, ale abych se vrátil k původní myšlence: chtěl jsem vyjádřit, že možná právě tahle kultura přijetí výsledku a respektu k rozhodčím možná nahrává tomu, že se některé věci nikdy nezmění. Vypadá to totiž, že je všechno v pořádku. Jaký je Vás názor?

Kdybych řekl, že jsem se nikdy nesetkal se zmanipulovaným zápasem, tak bych lhal.

Hlavně v boxu je to známá věc.

Kdybych tvrdil opak, kecal bych, protože jsem to sám zažil.

Některé zápasy byly tak jasné, že by člověk musel mít vypíchnuté oči, aby to neviděl.

Na druhou stranu si pořád myslím, že do toho patří určitá etiketa.

Pořád je to sport.

Jestli souhlasíte nebo nesouhlasíte s výsledkem, to je druhá věc.

Veroniku Zajícovou jste vedl už od začátků, že?

Ano.

Se mnou udělala své první tituly republiky.

Váš syn Tomáš vyhrál např. zápas na Boxing Lucerna 16. Sledujete jeho kariéru více jako otec, nebo jako rozhodčí?

To je složité.

Musím zvládat obě role současně.

Domlouváte mu také soupeře?

Velice často ano.

Najít Tomášovi soupeře v českém rybníku je extrémně složité.

V jakém smyslu?

Jeho soupeři stojí organizace prakticky stejně peněz jako profesionální debutanti.

Když to řeknu jednoduše, bavíme se klidně o tisíci eur za soupeře.

Jakého soupeře jste hledali na profesionální debut?

Nechtěli jsme nějakou „lopatu z Ústí“, která ráno hází maltu a večer si jde zaboxovat.

Chtěli jsme skutečného boxera.

V jaké váhové kategorii Tomáš Glovčík nastupuje?

63,5 kilogramu.

Lehká váha.

A jaké je to rozhodovat vlastního syna?

Tomáše jsem rozhodoval mnohokrát, včetně velmi důležitých turnajů.

Nikdy s tím nikdo neměl problém.

Všichni trenéři vědí, že mám absolutní nadhled.

Moji svěřenci navíc vědí, že když je rozhoduju já, bývá to pro ně spíš nevýhoda než výhoda.

Protože jsem na ně přísnější než na ostatní.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v bojových sportech.

Závěrem rozhovoru s Petrem Glovčíkem...

Rozhovor s Petrem Glovčíkem nabídl pohled člověka, který české bojové sporty sleduje z několika různých pozic zároveň. Jako trenér, rozhodčí, organizátor i supervisor se setkává s problémy, které běžný fanoušek často nevidí. V průběhu rozhovoru se dotkl historie domácí scény, práce rozhodčích, vzdělávání nových funkcionářů i sportovní etiky. Závěrem promluvil také o kariéře svého syna Tomáše, který má aktuálně bilanci mezi profesionály 3-0. Poslední vítězství si připsal v zápase proti Michalovi Slavíkovi, kterého knokautoval v prvním kole.

Zdroj: Petr Glovčík, Opavský deník