Rozhovor - Oleksandr Karvatskyi: Profesionální box je byznys. Kdo to nechápe, nemá v ringu co dělat!

V českém profesionálním boxu vznikají nová jména, nové týmy a nová centra tréninku. Jen málokdo však mluví tak otevřeně jako hlavní trenér Titan Boxing Gymu Oleksandr Karvatskyi, který je zároveň manažerem několika talentovaných profesionálů. Odpovídá bez příkras na témata financí, kvality českých gymů, tvrdé reality zahraničních výjezdů, vztahu k bare-knuckle scéně i o tom, proč trenérské vzdělání považuje za důležitější než vlastní kariéru v ringu. Některé jeho výroky mohou vyvolat diskusi, ale přesně ukazují prostředí, ve kterém čeští bojovníci vyrůstají.

Dobrý den pane Karvatskyi, mohl byste pro začátek sdělit naším čtenářům, jaké funkce zastáváte v prostředí českých bojových sportů?

Dobry den. Momentálně jsem hlavní trenér/majitel Titan Boxing Gymu, ale taky dělám managera, mám 7-8 boxerů na smlouvě, pro který snažím vybudovat kariéru.

Jste trenér boxu, sledujete rád i další bojové sporty?

Ano, sleduji českou bojovou scénu, Oktagon, RFA, FNC, PML. U nás v gymu máme taky skupiny mma, muay thai. Takže to občas s kolegy sledujeme, naposled jsme byli na Fussion v Plzni a na PML v Praze.

Jaký máte celkově názor na český profesionální box? Kdo je Váš CZ SK nejoblíbenější boxer?

Český profesionální box podle mého názoru momentálně prochází fází znovuzrození a rychle roste. Objevují se nová jména, nové hvězdy a nové organizace. Postupně se vytváří dobrá konkurence. Dvě Lucerny nám ukázaly, že v Česku je v současnosti kvalitní výběr boxerů.

Moji nejoblíbenější boxeři? Pokud nebudeme brát boxery z Titanu, tak jsou to Děkýš, Pejsar a Ryba.

Formujete podle přesného vzorce styly boxerů nebo sledujete v čem jsou dobří a počítáte s jejich silnými i slabými stránkami?

V našem gymu máme vlastní boxerský styl, základ je sovětsky styl, všichni moji boxeři mají dovednosti, které považuji za nezbytné, to je takzvaný základ nebo „škola“ boxu.

Ale každý boxer je individualita, je to jako diamant – ano, mohou být podobní, ale každý je jedinečný.

Každý dobrý trenér musí umět vidět silné stránky boxera a rozvíjet je, ale zároveň musí být realistou a vidět i slabé stránky, a snažit se je minimalizovat. Samozřejmě každý boxer dělá chyby, nikdo není dokonalý, a je velmi špatné, když trenér boxerovi neříká o jeho slabinách a jen ho chválí – takoví boxeři pak často prohrávají, protože nejsou připraveni na realitu boxu.

Když připravuji boxera na zápas, studujeme soupeře, díváme se, kde můžeme použít naše silné stránky, ale také mu říkám o jeho slabých stránkách a k čemu mohou vést v boji, pokud na nich nebudeme pracovat. Tímto způsobem mohu dosáhnout maximální fyzické i mentální připravenosti boxera.

Co je podle Vás největší omyl, který lidé o bojových sportech mají?

Lidé často vidí jen výsledek – jestli sportovec vyhrál nebo prohrál. A soudí pouze podle toho. Nevidí však, kolik tvrdé práce odvedl v tělocvičně a jak s ním pracoval celý tým.

Také si myslím, že dnes je pro lidi často zajímavější to, co se děje před zápasem, než samotný zápas.

Když se podíváme na bizarní organizace, lidé sledují hlavně to, co se děje na tiskových konferencích a na Instagramu, ale v 99 % případů, když začne samotný zápas v ringu, je to velmi smutná podívaná.

Chtěl bych, aby lidé podporovali český box a české bojovníky, protože v Česku je teď opravdu hodně mladých talentovaných boxerů a bojovníků buď to mma nebo k1 nebo muay thai. V Praze je mnoho kvalitních gymu s různými bojovými sporty a lidé by měli věnovat více pozornosti kvalitním zápasům a kvalifikovaným sportovcům.

Když sledujete gymy v Polsku nebo Velké Británii – co vám chybí, abyste byli na jejich úrovni?

Myslím si, že mnoho gymu v Česku má úroveň lepší než v Polsku. Ale v Polsku jsou mnohem lepší podmínky. Jak se může bojovník připravit na zápas, když musí chodit do práce, například na noční jako security?

Jediné, co je v Polsku lepší - sponzorská podpora bojovníků, ale věřím, že brzy to v Česku zlepší.

Pokud mluvíme o Anglii nebo Americe, je nepravděpodobné, že je někdy doženeme. Tam je už desítky let vybudovaný bojový průmysl. Lidé kupují PPV, haly 50-60 tisíc lidí vyprodávají, bojovníci dostávají důstojné peníze, mohou živit své rodiny a v klidu trénovat a připravovat se na zápasy.

Kvalita boxerů nezáleží vždy jen na trenérovi — já jako trenér dávám boxerům vše potřebné, ale bohužel nemůžu zaplatit jejich nájem, jídlo, různé doplňky a regenerační procedury.

V profesionálním sportu záleží všechno na penězích — čím víc investujete do boxera, tím větší má šanci dostat se na vrchol.

A když se podíváte na české gymy – v čem jste lepší a v čem naopak zaostáváte?

Myslím si, že všechno je o dobrém týmu. V Česku je opravdu mnoho kvalitních trenérů, ale když je trenér sám, je to pro něj velmi náročné. Pokud mluvíme o profesionálním boxu – zde je tým naprosto klíčový. Měl jsem štěstí, že jsem si za tři roky dokázal kolem sebe vybudovat dobrý a kvalifikovaný tým.

Když jsem žil v Rusku, trénoval jsem v jedné z nejlepších tělocvičen a vše jsem viděl na vlastní oči. Během několika let jsem získal mnoho zkušeností, které mi zde velmi pomáhají. Stále jsem v kontaktu se svým trenérem a často se s ním radím ohledně určitých otázek v přípravě.

Také mám vysokoškolské trenérské vzdělání se specializací na box – a to podle mě hraje velkou roli. Myslím si, že pro trenéra je vzdělání mnohem důležitější než jeho vlastní kariéra.

Známe mnoho příkladů, kdy boxer, i když byl mistrem světa, se stane trenérem – a nic neukáže.

Naopak mnoho nejlepších trenérů nemělo velkou sportovní kariéru, ale vzdělání a zkušenosti jim pomohly vychovat mnoho šampionů.

Jedním z mých oblíbených příkladů je Eddi Reynoso, trenér Canela.

V boxu je důležitý tým, a náš tým je velmi silný, proto k nám přichází mnoho boxerů.

Minus je, že o nás ví zatím málo lidí, dnes jsou velmi populární trenéři na Instagramu, kteří natáčejí videa a tím přitahují sportovce. Já se občas snažím něco natočit, ale nemám na to čas.

Stalo se Vám někdy, že Vás některý z Vašich svěřenců zklamal svým chováním po zápase?

Ne, nikdy se nic takového nestalo.

A naopak – kdo Vás mile překvapil reakcí, kterou jste nečekal?

Ivan Balaž, když vyhrál titul mistra ČR v těžké váze mezi profesionály.

Byl tak šťastný, že se to nedá slovy popsat.

Také mi řekl velmi příjemná slova David Dvořáček, když knockoutoval Fialu.

Ale co přesně řekl, to neprozradím – je to osobní.

Jak často musíte krotit ego mladých kluků, kteří přijdou poprvé a myslí si, že už jsou hotoví bojovníci?

I kdyby někoho napadaly takové myšlenky, po několika kolech sparingu v pátek tyto myšlenky rychle zmizí.

Každý boxer musí chápat, že má stále na čem pracovat.

Velmi se mi líbí slova Artura Beterbijeva — když se stal absolutním mistrem světa, zeptali se ho: „Jaký je teď váš sen?“

Odpověděl: „Sen je stejný jako dřív — stát se dobrým boxerem. Pořád mám na čem pracovat.“

To je myšlení šampiona. A pokud si někdo myslí, že už je nejlepší, pak se hluboce mýlí.

Jakou jednu věc dělá Titán Gym podle Vás lépe než ostatní?

Nemohu říct, že bychom byli něčím výrazně lepší než ostatní. Obvykle ti, kdo křičí, že jsou nejlepší, jimi ve skutečnosti nejsou.

Myslím si, že naší silnou stránkou je tým a schopnost vzájemně si pomáhat.

Je nějaká věc, kterou naopak musíte změnit, pokud chcete do budoucna vyhrávat ještě víc?

Dokonalost nemá hranic, ale rád bych ještě vyzkoušel trenérskou školu v Americe – to by byla velmi užitečná zkušenost, navštívit nejlepší gymy, seznámit se s trenéry a načerpat zkušenosti.

Jsem stále velmi mladý trenér, je mi teprve 27 let, stále toho hodně nevím. Mým cílem je neustále se rozvíjet a učit se novým věcem.

Jaký je největší úspěch Titán Gym? nebo top 3, top 5.

Dvakrát můj boxer boxoval o titul mistra světa – WBO a WBC. Oba zápasy jsme jednoznačně vyhráli, ale jak to bývá v zahraničí, rozhodčí mají svůj názor. Jeden zápas skončil remízou, druhý zápas jsme prohráli.

V současnosti máme v týmu mistra Asie WBA, mistra Evropy IBO a několik mistrů Česka mez profesionály.

Ale jsme mladý tým a velké úspěchy nás teprve čekají.

Stalo se Vám někdy, že jste vyjel se svým svěřencem na zápas do zahraničí proti favoritovi domácí organizace a čekali Vás tam různé nástrahy od organizátorů?

Ano, bylo několik nepříjemných záležitostí.

Jednou jsme čekali 6 hodin na letišti, než si pro nás přijeli.

Podruhé jsme bydleli v velmi špatném hotelu a oblast byla velmi nebezpečná, večer bylo riskantní vycházet ven.

Několikrát se organizátoři snažili skrýt skutečnost, že jejich bojovník nesplnil váhu.

Asi nejpodivnější bylo, když Semen Moroz vyhrál v Německu zápas proti místní hvězdě a nabídli nám několik tisíc eur, abychom tento zápas nezapsali na BoxRec. Samozřejmě jsme odmítli.

Jaký máte názor na soudcování v bojových sportech obecně?

Myslím si, že rozhodčí v Česku mají dobrou kvalifikaci a zkušenosti, ale každý člověk může udělat chybu.

Je podle Vás v bojových sportech velká výhoda domácího prostředí?

Ano, bohužel s tím nelze nic dělat.

Největší příklad jsou zápasy Lomachenko vs Lopez nebo Lomachenko vs Haney.

Musí podle vás vyzyvatel porazit šampiona jednoznačně, nebo by se měl titulový zápas rozhodovat stejně, jako každý jiný zápas?

Vyzyvatel musí ukázat, že je opravdu hoden být šampionem.

Jak byste okomentoval výrok na adresu českého pro boxu:,, Nelíbí se mi zápasy na rating, neuznávám to…".

To říkají lidé, kteří profesionální box nechápou. Opakuji – profesionální box. A co je profesionální box? Je to byznys, je to práce. Boxer musí vydělávat peníze.

A pokud není světovou hvězdou amatérského boxu nebo olympijským šampionem, kdo mu tu bude platit? Nikdo.

Aby mu platili, musí být pro veřejnost zajímavý.

Mnoho mistrů světa není tolik dobrými boxery, kolik jsou produktem dobrého managementu.

Nelze vzít mladého boxera a hned ho hodit pod tank. Je potřeba vybudovat mu kariéru, musí si zvyknout a pocítit, co je to profesionální box.

Je to jiné tempo, jiná délka zápasu, jiné rukavice, jiná tvrdost úderů.

Existuje mnoho příkladů, kdy dobří amatérští boxeři byli příliš brzy postaveni proti silným a zkušeným soupeřům a prohráli. I když byli olympijskými šampiony.

Profesionální box je úplně jiný sport. Má velmi málo společného s amatérským boxem.

Jaká je podle Vás situace boxu bez rukavic na CZ SK scéně?

To mě nezajímá. Nepovažuji to za sport. Ano, lidem se to líbí, ale mnoho bojovníků končí kariéru po několika zápasech. Je to velmi rizikové, riziko nestojí za peníze, které dostávají. Bojovat na Valhalle za par tisíc korun? To myslíte vážně?

Je jeden úspěšný bojovník – Josef Hála, který je, pokud vím, nyní v světovém top, ale je jen jeden z mnoha.

V boxu, MMA nebo K1 je mnohem více světových hvězd z Česka.

Kam byste spíše poslal svého svěřence na zápas? Great Boxing Promotion nebo Fight Night Challenge?

Samozřejmě, FNC.

Jak vnímáte změnu ve vedení ČUBP? Lukáš Konečný již není předseda.

Lukáš Konečný byl, je a bude nejdůležitější osobností českého profesionálního boxu.

Alespoň dokud se neobjeví nový mistr světa v boxu z Česka.

Patrik Knop, majitel Patron Boxing Promotions a viceprezident ČUBP, je můj dobrý kamarád, máme dobře vybudované pracovní vztahy a spolupracovat s ním i s Lukášem Konečným je pro mě čest.

Mám boxery jak pod Tohle Je Box, tak pod Patron Boxing. Takže pro mě se nic nezměnilo.

Máte na kontě nějaké zápasy v roli fightera? Jaký je případně Váš rekord?

Mám kolem 45 boxerských zápasů, nemůžu říct, že jsem byl velmi dobrý boxer.

Také v dětství jsem měl asi 20 zápasů v Muay Thai. Muay Thai se mi líbil, ale bohužel jsem s ním skončil, protože trenér byl absolutní idiot, pokud jde o přístup a komunikaci k svěřencům.

Nějakou dobu jsem chodil na sambo, ale nelíbilo se mi to.

V roce 2019 jsem měl nehodu, při které jsem utrpěl 17 zlomenin, bylo to velmi těžké a musel jsem s boxem skončit.

Ale v Česku jsem některým boxerům pomáhal jako sparing partner. Například David Vins nebo Ivan Balaž.

Oznámil jste novou kapitolu, kterou započnete v nových prostorech o velikosti 1200 m2, což má být dle vašich slov největší boxárna v ČR. Kdy bude cca v provozu?

Plánujeme otevřít gym na začátku příštího roku. Bude to novy a dobře vybaveny gym nejen pro box, ale i pro MMA, Muay Thai, kickbox a BJJ.

Také tam bude mnoho skupin pro ženy a děti.

Kdo je největší prospekt z Titan Gym? Nebo top 3, top 5.

Těžko na tuto otázku odpovědět, protože máme opravdu mnoho skvělých a velmi silných boxerů.

Ale myslím si, že nejblíže k titulu mistra světa je momentálně Kateřina Čavajdová, která je v top 30 světového žebříčku.

Jaký úspěch byste chtěl se svým svěřencem dosáhnout? Významný titul nebo porážka nějakého vytyčeného soupeře/gymu?

Budu rád, když moji boxeři budou nejen šampiony, ale i dobří lidé.

Šampionem se možná nestaneš, ale dobrým člověkem musíš být.

Hovořil jste někdy se svou svěřenkyní Čavajdovou o gelových nehtech na zápas?

Nebojte se, v rukavicích nikoho nepoškrábe. Hahaha.

Ve skutečnosti jí to vůbec nevadí, je to přece holka a holky by měly dbát na svůj vzhled, i když jsou boxerky.

Závěrem rozhovoru s Oleksandrem Karvatskyi

Rozhovor ukazuje přístup trenéra, který kombinuje tvrdou realitu profesionálního sportu, zkušenosti ze zahraničí a důraz na týmovou práci. Otevřeně mluví o problémech financování, nepochopení profesionálního boxu, úskalích zahraničních výjezdů i o tom, proč některé disciplíny nepovažuje za sport. Zároveň zdůrazňuje vzdělání, pokoru a dlouhodobou koncepci jako základ úspěchu. Pokud se českému boxu podaří zkombinovat talent, tvrdou práci a lepší podmínky, podle něj může vyrůst několik světových šampionů.

Zdroj: Oleksandr Karvatskyi