Rozhovor - Lukáš Dekýš: „Ideální scénář? Získat dva tituly a jít letoos i po EBU

Český profesionální boxer Lukáš Dekýš patří mezi nejaktivnější jména domácí scény a dlouhodobě sbírá zkušenosti i v zahraničí. Je jasnou jedničkou domácí scény.

V rozhovoru otevřeně mluví o rozdílech mezi českým a zahraničním boxem, tlaku v roli hostujícího bojovníka i svých ambicích směrem k titulovým zápasům.

V minulém rozhovoru pro BK Club jste řekl, že český box je „daleko pozadu“. Když to rozepíšete konkrétně – co jsou podle vás tři největší problémy?

Problémů, proč je český box trochu pozadu, je podle mě víc. Upřímně ani nejde říct jeden konkrétní důvod – spíš je to souhra více věcí. Možná už o něj není takový zájem jako dřív, hodně pozornosti si vzaly jiné sporty, hlavně MMA a organizace jako OKTAGON MMA, které to marketingově posunuly úplně jinam. Box u nás prostě nemá takovou viditelnost ani podporu jako v zahraničí, třeba v Americe nebo Anglii, a to se pak logicky odráží i na jeho úrovni. Je to škoda, protože ten sport má obrovskou tradici i potenciál.

Vidíte nějaký rozdíl mezi tím, jak funguje box v Česku a například v Polsku, kde často boxujete? V čem jsou napřed?

V Polsku je podle mě box úplně na jiné úrovni – ať už se bavíme o organizaci, kvalitě galavečerů nebo samotných boxerech. Já mám navíc osobně polského manažera, takže nám ta spolupráce dává smysl po všech stránkách, samozřejmě i finančně. Proto tam rád boxuju a věřím, že se tam do budoucna ještě určitě ukážu.

Boxujete často v zahraničí – co je pro vás největší rozdíl oproti domácí scéně z pohledu přípravy, organizace a přístupu promotérů?

Co mi přijde jako největší rozdíl oproti zahraničí, je hlavně celkový přístup a profesionalita – i když samozřejmě ne vždy to tak je a rozhodně nechci říct, že by se u nás promotéři nebo organizátoři nesnažili. To vůbec ne. Spíš jde o celkový dojem, kdy se mi osobně víc líbí, jak fungují organizační věci v okolních státech, třeba v Polsku, kde často boxuju.

Setkal jste se během kariéry s tlakem nebo situací, kdy jste cítil, že jdete „proti systému“ jako hostující boxer?

Ano, v takové situaci pod tlakem jsem se ocitl už několikrát. Nejčastěji hlavně na začátku kariéry, kdy jsem jezdil boxovat jako host – třeba do Polska, kde jsem sbíral první zkušenosti a často jsem jel do zápasů spíš v roli toho, kdo má prohrát. Zápasy se mi ale podařilo otočit, i když jsem nebyl favorit. Takže ten tlak tam byl od začátku. A upřímně, on je tam s každým zápasem, ten asi nikdy úplně nezmizí. Já jsem si na něj ale zvykl a snažím se ho nijak zvlášť neřešit.

V roce 2020 jste absolvoval zápas ve Švédsku proti Panagiotisovi Matsagkosovi, kde jste jako hostující boxer vyhrál na body. Jak na tenhle zápas vzpomínáte a jak náročné je vyhrát na body v zahraničí mimo domácí prostředí?

Ano, na ten moment si pamatuju moc dobře. Boxoval jsem jako host, ten zápas mi ale skvěle sedl, podal jsem dobrý výkon a podařilo se mi vyhrát. Vzpomínám na to dodnes rád. Každý, kdo boxu rozumí, ví, jak je těžké vyhrávat v zahraničí, takže o to víc si takové výhry vážím, zvlášť když se to povede v roli hosta.

Co by podle vás pomohlo férovějším výsledkům – větší kontrola, jiný systém bodování, nebo něco jiného?

Upřímně ani nevím, jestli existuje nějaký jasný recept na to, aby byly výsledky vždycky úplně férovější. Podle mě to k tomu sportu tak trochu patří, i když boxuje domácí boxer proti hostovi, tak je přirozené, že se víc fandí tomu domácímu a někdy to může hrát roli i v celkovém dojmu ze zápasu. Podle mně nefer, ale chodí to tak. Nemyslím si ale, že by to bylo jen u boxu, tohle je prostě věc, která se objevuje napříč sporty. Člověk s tím musí tak nějak počítat a o to víc se snažit podat výkon, který nenechá nikoho na pochybách.

Máte aktuálně bilanci 18–0. Cítíte, že s rostoucím rekordem na vás roste i tlak, nebo to vnímáte pořád stejně?

Jak už jsem říkal, ten tlak tam bude vždycky, ať má člověk skóre 5:0, 10:0 nebo 20:0. Nervozita k tomu prostě patří v každém zápase. Já se to snažím moc neřešit, soustředím se hlavně na výkon. Každý zápas chci vyhrát, podat co nejlepší výkon, posouvat se dál, sbírat tituly a ukazovat lidem dobrý, atraktivní box.

Jak moc si dnes ještě vybíráte soupeře a jak moc jste otevřený rizikovým zápasům, které vás můžou posunout?

Soupeře si úplně nevybírám, řešíme to společně s manažerem. Když přijde nějaká nabídka, sedneme si k tomu a domluvíme se, co dává smysl. Jinak to nechávám spíš na něm a soustředím se hlavně na to být připravený. Na každý zápas makám na sto procent, takže si věřím. A co se týče rizikovějších zápasů, pokud nás to může někam posunout a dává to smysl i finančně, tak jsem v tomhle směru otevřený.

Říkal jste, že byste vzal velký titul i za menší peníze. Máte teď konkrétní směr – například ranking u federace jako WBC nebo jiný světový cíl?

Ano, zatím si stojím za tím, že chci dělat hlavně dobré výsledky a posouvat svůj box dál, na vyšší úroveň. Takže i kdyby to bylo za menší peníze, pro mě je priorita získat kvalitní titul a něco, co má váhu. A co už je teď na zhruba devadesát procent schválené, je zápas, na který čekáme asi dva roky, a to je o mistrovství Evropy, konkrétně o titul EBU.

Popisoval jste, že jste prakticky pořád v tréninku. Jak vypadá váš režim mimo přípravu na zápas – co je pro vás základ, který držíte celoročně?

Dá se říct, že v tréninku jsem prakticky neustále. Mimo pár dní po zápase, kdy si dám krátké volno, trénuju celoročně a v podstatě pořád. Můj život je teď hlavně o tom, že trénuju, připravuju se a směřuju za svými cíli. Snažím se držet stabilní režim, nevybočovat z něj a být pořád připravený, protože v tomhle sportu je to podle mě základ.

Když se zpětně díváte na své zápasy, co je nejčastější chyba, na které s týmem pracujete?

Když se zpětně dívám na své zápasy, tak nejčastější chyba byla, že jsem měl občas až moc neklidnou hlavu – byl jsem takový divočák, všechno jsem chtěl dělat rychle a někdy jsem zbytečně spěchal. Na tomhle se teď snažím hodně pracovat, hlavně na klidnější hlavě a lepším rozhodování v ringu. Myslím si, že už jsem se v tomhle směru posunul a jsem klidnější než dřív. Společně s týmem na tom dál pracujeme, aby ten progres pokračoval a abych v zápasech dokázal být ještě víc v klidu a v kontrole.

Čeká vás zápas ve Fight Night Challenge proti Kristiánovi Danielovi (White Gypsy). Jak tenhle zápas vnímáte z pohledu kariéry?

Ano, za chvilku nás čeká zápas, na který se podle mě těší celé Československo. Já se na něj taky moc těším. Z pohledu kariéry to beru jako další velkou překážku, kterou musím zvládnout. Věřím si, že to zvládnu, a udělám maximum pro to, abych podal co nejlepší výkon.

Co od Daniela očekáváte po boxerské stránce? Připravujete se na něco konkrétního?

O Danielovi víme, jakým stylem boxuje, takže nějaké velké rozbory bych asi ani úplně nechtěl před zápasem rozebírat. Máme ho načteného, víme, co přibližně čekat, ale detaily si necháme spíš do ringu. Spíš se soustředíme na sebe, na naši přípravu a na to, abychom tam prodali svůj výkon.

Přizpůsobujete přípravu tomu, že jde o jiný typ eventu než klasický profesionální box?

Na každý zápas se připravuju stejně, bez ohledu na to, co je na programu celého eventu. Pro mě je to vždycky hlavně o mém vlastním zápase. Co se děje kolem nebo kdo tam boxuje v dalších duelech, to vůbec neřeším. Soustředím se jen na sebe, na svůj výkon a na to, abych odvedl co nejlepší práci v ringu.

Když se podíváte na nejbližší rok, co by pro vás byl ideální scénář – počet zápasů, úroveň soupeřů, případně titul?

Když se podívám na nejbližší rok, ideální scénář by pro mě byl jasný, získat dva tituly na Fight Night Challenge 9.5. a ideálně se dostat už letos i k zápasu o EBU titul, o kterém jsme se bavili. To by byl velký krok v kariéře. Zároveň počítám s tím, že letos odboxuju víc zápasů než loni, zhruba tři až čtyři profi zápasy, takže by to byl oproti minulému roku větší objem i větší aktivita. A přesně to mě posouvá dál.

White Gypsy měl poslední zápas v prosinci 2023. Vnímáte jako velkou výhodu, že jste aktivní boxer?

Ano, pokud vím, tak měl poslední zápas v prosinci 2023, což je bez profi zápasu poměrně dlouhá doba, takže uvidíme, jak se s tím sám popere. Každopádně já to vůbec nepodceňuju, protože vím, že Kristián je kvalitní boxer. Neberu to tak, že měl naposledy zápas v roce 2023, ani se na to nijak neupínám nebo nehledám nějakou výhodu. V ringu to stejně vždycky ukáže aktuální forma a já se soustředím hlavně na sebe a svůj výkon.

Závěrem rozhovoru s Lukášem Dekýšem

Lukáš Dekýš v rozhovoru jasně ukazuje, že jeho směřování je postavené na aktivitě, zahraničních zkušenostech a postupném budování kariéry směrem k titulovým příležitostem. Nejbližší období tak může být pro jeho další vývoj klíčové.

Zdroj: Lukáš Dekýš