Rozhovor – Jan Plaček: Není nutné nechat zápasníka dobít do bezvědomí

Jan Plaček patří mezi zkušené české rozhodčí bojových sportů. Sedm let působil jako předseda komise rozhodčích profesionálního boxu a během své kariéry rozhodoval také kickbox a další disciplíny. V posledních letech se dostal také k boxu bez rukavic, který podle něj přináší nové situace, pravidla a nový náboj. Na Redneck Fight 15 jsme se bavili o jeho cestě k bare knuckle boxingu. V rozhovoru se dále dočtete o bezpečnosti zápasníků, práci ringového rozhodčího i nestrannosti při rozhodování.

Jak došlo k tomu, že Vás oslovil Anatolii Radaev s nabídkou stát se ringovým rozhodčím organizace Valhalla Fighting?

Určitě to bylo ve spolupráci s panem Adriánem Smrčkou, který mě zřejmě doporučil, protože mě zná jako dlouholetého rozhodčího. Společně s panem Kocábkem.

Působil jste také jako rozhodčí profesionálního boxu, že? Pan Smrčka Vás tedy oslovil s nabídkou rozhodovat na Valhalla Fighting a Vy jste souhlasil?

V podstatě ano. Jako rozhodčí mám za sebou mnoho zápasů, především v klasických bojových sportech. Sedm let jsem byl předsedou komise rozhodčích profesionálního boxu a často jsem rozhodoval také kickbox a K-1.

Musím se přiznat, že v posledních letech, kdy se začínají objevovat méně tradiční disciplíny, jako je box bez rukavic, v tom vidím nový náboj. Je to pro mě něco nezvyklého, ale zároveň inspirativního. Už nejde o činnost, kterou člověk vykonával tisíckrát. Objevují se nové situace a nová pravidla, se kterými se musím seznámit. Líbí se mi to a připadá mi to zajímavé.

Myslíte si tedy, že se lidé profesionálního boxu již nabažili a že je dobře, že přišel bare knuckle boxing?

To si nemyslím. Box má a určitě bude mít i nadále velmi významné postavení. Ostatně jde o olympijský sport.

Říká se, že box je královnou bojových sportů. Souhlasíte s tím?

To je těžké říct. Když se o tom budete bavit například s kickboxerem, pravděpodobně s Vámi nebude souhlasit. Je ale pravda, že box zná každý.

Vzpomínáte si na Valhalla Fighting 1 a svůj první zápas v roli rozhodčího boxu bez rukavic? Byl to pro Vás silný zážitek?

Samozřejmě si vzpomínám, že mě prostředí překvapilo. Bylo stylizované do podoby garáže, přestože se akce konala na diskotéce. Byly tam například pneumatiky. Říkal jsem si: „Sakra, co se tady děje?“

Samotný zápas se však z pohledu rozhodčího příliš neliší od ostatních bojových sportů. Musíte dávat pozor na zápasníky, aby se jim nic vážného nestalo.

Hlavním úkolem ringového rozhodčího je včas zasáhnout v případě, že hrozí ohrožení zdraví některého z bojovníků. Pokud vidíte, že se schyluje k nějakému neštěstí, musíte zakročit.

Je tedy lepší ukončit zápas předčasně, než riskovat vážné zranění některého ze zápasníků?

Ano, s tím souhlasím. Podíval bych se na to ale i trochu filozoficky.

Někdy mám pocit, že někteří kolegové rozhodčí nechávají zápas pokračovat, přestože je již všem jasné, jak dopadne. Například když proběhlo druhé nebo třetí počítání a zápasník má už jen teoretickou šanci zvítězit nějakým šťastným úderem, takzvaným lucky punchem.

Taková možnost sice existuje, ale není příliš pravděpodobná. V takovém případě podle mě není nutné nechat zápasníka dobít až do bezvědomí.

Takže byste zápas ukončil například při druhém nebo třetím počítání?

Přesně tak, pokud už vidíte, že zápasník nemůže pokračovat.

Samozřejmě máme určité zkušenosti a sledujeme různé signály v jeho chování. Existují určité zásady, podle kterých dokážeme rozpoznat, kdy se zápasník nachází na hranici vědomí a není již schopen správně se rozhodovat.

Právě takové signály nám napovídají, že by zápas neměl pokračovat.

Například když se zápasník motá na nohou? Říká se, že „bruslí“.

V takovém případě už není o čem diskutovat.

Takže v tu chvíli už není důvod pokračovat?

Sledujeme drobnější věci, kterých si běžný divák nemusí všimnout. Jsme totiž přímo u zápasníků, díváme se jim do očí a sledujeme, zda skutečně vnímají.

Když na zápasníka mluvím a on mě, obrazně řečeno, nevidí, je to známka toho, že by již neměl pokračovat.

Setkal jste se někdy s negativními reakcemi na svá rozhodnutí?

Tomu se nevyhne žádný rozhodčí.

Nemusí přitom jít o zlý úmysl. Sponzoři, trenéři a další lidé, kteří se v daném sportu dlouhodobě pohybují, mohou mít obrovské zkušenosti. Pokud je ale v ringu jejich svěřenec, kterého léta trénují a mají ho rádi, nemusí situaci vnímat zcela objektivně.

Jak vlastně vnímáte skutečnost, že v bojových sportech je vcelku norma, že existuje strana A a strana B? Body zaznamenáváte, že?

Teď Vám úplně nerozumím.

Body samozřejmě zaznamenáváme, takže v případě nějakých nejasností by museli být všichni tři bodoví rozhodčí domluveni.

Já jsem byl dlouhá léta hlavním rozhodčím a vždy jsem prosazoval především zásadu „Padni komu padni.“

Když jste rozhodčím, máte počítat body a nic jiného Vás nesmí zajímat.

Není to ale snadné, protože na Vás působí také obecenstvo. Když například slyšíte bouřlivou reakci diváků, přestože domácí zápasník soupeře sotva zasáhl, musíte být natolik zkušeným rozhodčím, abyste se tím nenechal strhnout a nepřiděloval za takový úder body.

Jde určitě o výrazný psychologický efekt. Rozhodčí například nemusí v hlučné hale úder dobře slyšet. Když naopak udeří hostující zápasník, diváci nemusí reagovat vůbec, takže stejný psychologický efekt nevznikne.

Jenže my jsme přímo u zápasníků. My ty údery vidíme.

Chápu tedy správně, že rozhodujete především podle svého nejlepšího vědomí a svědomí? Abyste se mohl například panu Adriánu Smrčkovi, prezidentovi CSBKB, vždy podívat do očí a říct, že jste zápas rozhodl přesně tak, jak jste jej viděl?

Myslím, že je to spíše obráceně. Pan Smrčka mě zná už přibližně dvacet let a ví, jakým způsobem rozhoduji. Ví, že se nenechám ovlivnit.

Kdyby na mě někdo vyvíjel tlak a řekl mi, že určitý zápasník musí vyhrát, tak bych na takovou situaci nepřistoupil. Raději bych rezignoval.

Takže byste se ze zápasu odhlásil?

Ano, něco takového bych nikdy nepřipustil.

Ve kterých dalších organizacích působíte jako ringový rozhodčí? Nyní jste se nově představil také na Redneck Fight, kde jste dříve nerozhodoval.

To je pravda, tady jsem dosud nepůsobil. Opět mě však oslovil pan Smrčka.

Mohl byste vyzdvihnout některou organizaci, se kterou máte obzvlášť dobré zkušenosti z hlediska organizace akcí?

Určitě ano, ale jde o trochu jinou kategorii než Redneck Fight nebo Valhalla Fighting. Mám na mysli světové asociace kickboxu.

Například WKN?

WKN v mých očích nepatří úplně k těm nejlepším. Pokud bych měl některou organizaci vyzdvihnout, byla by to například WKU.

Takže WKU, jedna z mezinárodních kickboxerských organizací?

Ano, World Kickboxing and Karate Union. Existují přibližně čtyři největší organizace, které zastřešují kickbox, a WKU je jednou z nich.

Závěrem rozhovoru s Janem Plačkem

Jan Plaček během rozhovoru přiblížil práci ringového rozhodčího z pohledu člověka s dlouholetými zkušenostmi z profesionálního boxu i kickboxu. Za jeden z nejdůležitějších úkolů rozhodčího považuje ochranu zdraví zápasníků a schopnost včas rozpoznat okamžik, kdy už pokračování zápasu nemá smysl.

Zároveň zdůraznil význam nestrannosti. Podle Plačka se rozhodčí nesmí nechat ovlivnit publikem, trenéry ani vztahem k domácímu zápasníkovi. Pokud by na něj někdy vznikl tlak, že konkrétní bojovník musí vyhrát, raději by svou pozici opustil. Bare knuckle boxing pro něj zároveň představuje zajímavou změnu, protože přináší nové situace a pravidla oproti disciplínám, kterým se věnuje dlouhodobě.

Zdroj: Redneck Fight, BoxRec