Proč trenéři někdy korigují svěřence i po zápase: rozdílné přístupy v praxi bojových sportů

Na akci War Zone v Tvojom Meste 4 – Malokarpatská šupa došlo k momentu, který vyvolal diskusi napříč bojovou scénou. Po vítězství Jakuba Šmondrka nad Lehockým jeho trenér Cyril Pažitný reagoval fackou ve chvíli, kdy si bojovník krátce po závěrečném gongu sedl do rohu klece. Právě na tento moment jsme se trenérů napříč československou scénou zeptali otázkou: „Jaký je váš názor na facku zápasníkovi trenérem za to, že si zápasník sedl do rohu klece před vyhlášením výsledku?“

Reakce trenérů se výrazně liší. Někteří podobné jednání berou jako součást přísné disciplíny a individuální práce se svěřencem, zatímco jiní to považují za zbytečně tvrdé nebo neprofesionální.

V bojových sportech mohou hrát roli i detaily viditelné zvenčí. To, jak zápasník působí po kolech nebo po skončení zápasu, vnímají někteří rozhodčí jako jeden z faktorů při velmi těsných duelech. Některé týmy proto vedou své svěřence k tomu, aby i po náročném výkonu stáli, drželi tělo nahoře a působili energicky. Pro část trenérů je okamžité sedání do rohu klece signálem, který je třeba korigovat – a dělají to i fyzickým impulzem.

Jiní trenéři upozorňují, že podobné chování může být vnímáno jako zbytečně tvrdé nebo ponižující a že po zápase by měl trenér udržet chladnou hlavu. Argumentují tím, že zápas už skončil, sportovec je vyčerpaný a v té chvíli potřebuje spíše jistotu než fyzickou korekci.

Vyjádření trenérů

Michal Vančura (Spejbl Gym)

Za mě je sezení po kole před vyhlášením absolutně nepřípustné a také se to snažíme u nás v týmu potírat. To, jak trenér trestá, je čistě na něm a o vztahu, který mezi sebou mají. Někomu to pomůže, někomu uškodí, ale sám trenér ví, koho ve fightu má a jaký je typ. Rozhodně neodsuzuji chování trenéra a ve finále vyhráli, takže nezbývá než gratulovat.

Jan Kratochvíl (Gladiators Gym Veselí)

Chápu, že trenér chce pro svého svěřence udělat úplné maximum. Sám řeším zápasy hodně s rozhodčími a několikrát mi otevřeně řekli, že když je duel vyrovnaný, tak často rozhodne i to, jak zápasník působí po kole – jestli stojí, jestli dýchá, jestli drží tělo nahoře. I proto na svoje kluky občas houknu, ať se postaví a ukážou, že jsou v pohodě.

Ale i když tomu rozumím a chápu tu snahu o disciplínu a detail, pořád cítím, že facka po zápase je za hranou. Před zápasem to někteří borci sami chtějí – nakopnout, probudit, vyhecovat. Ale po zápase je to úplně jiný příběh. Tam už je ten člověk vyčerpaný, plný emocí a potřebuje spíš vedení a jistotu než fyzický impuls.

Disciplína je důležitá. Respekt taky. A ta hranice mezi nimi se dá držet i bez podobných gest.

Jakub Müller (Jayman MMA Fighting Systems)

Za mě to je v pohodě. Cyril určitě ví, co dělá, zná svého svěřence. A nebyla to nějaká bomba na bradu, spíš motivační. Já po prvním zápase hodil boxerkama, protože jsem byl naštvaný, že jsem prohrál, a taky jsem dostal od trenéra pár facek, ať se chovám jako sportovec. Každý trenér má jiný přístup a zápasníci si mají možnost vybrat, u koho trénovat, který styl jim sedí nejvíc. Pokud někdo preferuje trenéra kamaráda, který mu bude dělat roztleskávačku, tak tohle asi není pro něj. Začínal jsem boxovat u pana Mirka Anderta a když jsem ojebával fyzičku, tak po mně křičel, že mi vytrhne slezinu, a musím říct, že to bylo přesně to, co jsem v tu chvíli potřeboval slyšet.

Oleksandr Karvatskyi (Titan Gym)

Nerozumím kontextu té facky. Sotva to bylo uděláno kvůli motivaci sportovce, protože zápas už skončil. Spíše ten, kdo to udělal, nezvládl nervy nebo emoce. Považuji to za neprofesionální — dobrý trenér by to takhle neudělal. Možná ten člověk vůbec není trenér, ale sekundant nebo kamarád. Každopádně si nemyslím, že je to v pořádku. Facka je pro muže ponižující.

Pavel Štefko (Osobní trenér bojových sportů)

Už jsem to viděl mnohokrát a moc se tomu nedivím. Hodně trenérů nejsou trenéři spíš neúspěšný zápasníci, kteří se snaží něco dohnat přes svého svěřence co sami nedokázali. A víc jak na techniku a taktiku spoléhají na sílu a agresivitu což je kratší a v počátku možná rychlejší cesta, ale většinou s nízkou úrovní. Za mě je to vlastně úplně v pohodě pokud to v jejich vzájemné dynamice vztahu oba přijmou a vyhovuje jim to. Myslím, že kdyby to zápasník neakceptoval tak odejde. Ale hodně to napoví o trenérovi potažmo gymu. Ale jak píšu když to oběma vyhovuje tak proč ne.

Tomáš Tadlánek (Victory Gym Trenčín)

Za mňa to asi nie je nič netradičné v bojových športoch. Je to strašne individuálne a ja ako tréner viem, s akým typom zápasníka mám akým spôsobom pracovať. Napríklad v mojom gyme mám zápasníka, ktorý vyslovene potrebuje facku aj medzi kolami, aby sa zobudil. Jemu to proste pomôže, nahecuje ho to alebo namotivuje.

A sú aj zápasníci, ktorým to nemôžem nikdy spraviť, pretože by to zobrali úplne iným spôsobom, než ako to bolo myslené. Nemyslím si, že na videu to bola tvrdá facka, neriešil by som to. Je to na trénerovi. Zápasník si nemôže po zápase sadnúť na zem, je nutné presvedčiť rozhodcov, že vyhral.

Závěrem...

Situace z War Zone opět ukázala, jak rozdílné přístupy v bojových sportech panují. Pro část trenérů je fyzický impuls běžným nástrojem udržování disciplíny a vnitrotýmových návyků. Jiní jej vidí jako zbytečný zásah, který po zápase nemá své místo. Z diskuse zároveň vyplývá, že klíčovým faktorem je individuální vztah trenéra a zápasníka – to, co jednomu pomůže, může jinému uškodit.

Důležité je proto chápat, že neexistuje jednotný model platný pro všechny. Rozdíly mezi týmy, filozofií i osobní dynamikou jsou zásadní a tvoří podstatnou součást prostředí bojových sportů.

Zdroj: Instagram