OKTAGON a doping: tvrdá slova, měkké testy? Mohsen vyhozený z PFL za doping přichází do Oktagonu.

Zafar Mohsen měl v říjnu 2024 na kontě vítězství nad Huseinem Kadimagomajevem v PFL, když vyhrál jednoznačně na body. Následně ale přišel zásah atletické komise – výsledek byl změněn na No Contest, protože Mohsen neprošel dopingovým testem. PFL tím pádem zápas anulovala a bojovník přišel nejen o výsledek, ale i o pozici v organizaci.

Na databázích už dnes figuruje jasně: původní výhra byla zrušena kvůli pozitivnímu nálezu na zakázané látky.

OKTAGON spouští antidoping

OKTAGON před posledním eventem oficiálně oznámil, že spouští vlastní antidopingový program. Podle vyjádření vedení organizace půjde v první fázi o testování stimulantů, tedy látek, které mají okamžitý vliv na výkon, bude spolupracovat i WADA, ale protože Oktagon nechce přijmout tresty této organizace, nemůže se jednat o přímé zajištění testování.

Organizace Oktagon tak poprvé v historii zavádí systém, který má působit jako regulérní kontrolní mechanismus. Problém je, že největší a nejrozšířenější forma dopingu v MMA – anabolické steroidy – zatím testována být nemá.

Stimulanty versus realita dopingu

Právě zde se celý projekt dostává do rozporu s realitou. Ve velkých profesionálních organizacích nejsou stimulanty hlavním problémem. Skutečným problémem jsou dlouhodobé látky typu testosteron, nandrolon, trenbolon a další anabolika, která zvyšují sílu, regeneraci i objem svalové hmoty.

Testování stimulantů tedy sice vytvoří dojem antidopingového programu, ale neřeší hlavní zdroj nerovnosti v soutěži. Jinými slovy: bojovník může být „čistý“ podle oficiálního testu, a přesto jet dlouhodobý steroidní cyklus.

„Skoro každý sype“

V českém a evropském MMA se o dopingu nemluví potichu, ale otevřeně. Dlouhodobě zaznívá, že užívání zakázaných látek je běžnou součástí prostředí. Podle výpovědí lidí zevnitř scény je situace taková, že většina bojovníků ví, kdo dopuje, a že by drtivá většina současné špičky neprošla skutečnými testy na anabolika.

Nejde o okrajový jev, ale o systémový problém, který se týká Česka, Polska i celé Evropy.

Kolik testů vlastně bude?

Další klíčový bod je rozsah testování. OKTAGON otevřeně přiznal, že:

• testování bude drahé,

• platí se každý odebraný vzorek,

• rozpočet půjde do milionů korun ročně,

• existuje dohoda o počtu testů na jednotlivých galavečerech,

• s jistotou budou testováni jen bojovníci v titulových zápasech.

Z toho logicky vyplývá, že nebudou testování všichni bojovníci. Program tedy může být pouze selektivní, což legitimitě nepřidává.

Antidoping jako pouhý PR nástroj?

V tomto kontextu působí zavedení „antidopingu“ spíše jako reputační projekt než jako skutečný pokus vyčistit sport. Oficiálně se mluví o WADA, o milionech korun a o profesionalizaci. Prakticky se ale testují látky, které nejsou hlavním problémem, a pouze u malé části zápasníků.

Pokud organizace skutečně nechce řešit steroidy, ale přesto se prezentuje jako antidopingová, vytváří se tím iluze čistoty bez skutečné kontroly.

Mohsen jako symbol rozporu

Zafar Mohsen, vyhozený z PFL kvůli pozitivnímu testu, se v tomto světle stává dokonalým symbolem celé situace. Organizace, která tvrdě trestá doping, ho vyřadí. Organizace, která zavádí „antidoping“, ale zatím netestuje hlavní formu dopingu, mu otevírá dveře.

Na papíře to vypadá jako krok vpřed. V realitě to zatím připomíná marketingově zabalený kompromis.

Dalším příkladem je samozřejmě dvojnásobný šampion, který touží po třetím titulu Oktagonu. Tímto šampionem je Will Fleury, který byl stejně jako Mohsen, testován v PFL a poté byl výsledek jeho zápasu změněný na "No Contest" kvůli pozitivnímu testu na anabolické steroidy.

Zdroj: Tapology