Rozhovor – Roman Jurák: Chceme dva velké galavečery ročně a menší regionální akce

Galavečer Redneck Fight 15 se uskutečnil 3. října 2026 v historickém areálu brněnského Špilberku. Rozsáhlý program nabídl přibližně čtyřicet zápasů v několika bojových disciplínách, včetně dvou titulových soubojů v boxu bez rukavic. Pro organizátory však představoval také mimořádně náročnou logistickou výzvu.

Bezprostředně po skončení akce jsme hovořili s jedním z organizátorů Romanem Jurákem, bývalým několikanásobným mistrem České republiky v kulturistice. Ten v rozhovoru přiblížil zákulisí příprav, zhodnotil titulové zápasy Jany Duchoňové a Radka Nováka a prozradil, jakým směrem by se Redneck Fight mohl v následujícím roce ubírat.

Řeč přišla také na plánované pořádání dvou velkých galavečerů ročně, možnost menších regionálních akcí, jednání o hale v Praze, další spolupráci s Draganem Medićem i Jurákův osobní vztah k boxu bez rukavic.

Jak jsi jako organizátor spokojený s dnešním galavečerem Redneck Fight 15?

Celou dobu jsem akci sledoval převážně ze zákulisí, protože kolem organizace bylo opravdu hodně práce.

Na Špilberku to bylo mnohem složitější, než jsem původně očekával. Museli jsme dodržovat různá pravidla související s provozem hradu, požadavky památkářů a dalšími organizačními záležitostmi.

Bylo to náročnější, než jsem čekal. Myslím si, že jsme si všichni opravdu sáhli na dno.

V čem se pořádání galavečera na Špilberku nejvíce lišilo od předchozí akce v Bobycentru?

Je obrovský rozdíl mezi pořádáním akce ve sportovní hale a na historickém hradě.

V hale máš jasně dané prostory a víš, kde co můžeš připravit. Hrad je něco úplně jiného. Platí tam pravidla, která si člověk předem ani nedokáže představit.

Navíc během galavečera pokračoval běžný provoz hradu. Probíhaly prohlídky a pohybovali se tam návštěvníci, kteří vůbec nepřišli na Redneck Fight.

Museli jsme tedy celou organizaci přizpůsobit také jim.

Součástí programu byl také dětský den. Jaký byl jeho hlavní účel?

Chtěli jsme oslovit co nejširší skupinu návštěvníků a fanoušků.

Mysleli jsme především na rodiny s dětmi, které mohly přijít už v dopoledních hodinách. Právě pro ně jsme připravili dětský den, aby si na akci našly také svůj program.

Jak hodnotíš evropský titulový zápas Jany Duchoňové s Mathildou Wilson?

Když jsem sledoval průběh zápasu, Jana Duchoňová měla podle mě naprosto brutální silovou převahu. Bylo to až neskutečné a v některých chvílích jsem si říkal, že bych v tom ringu sám opravdu být nechtěl.

Mathildy Wilson mi bylo trochu líto, protože jsme se několik dní před galavečerem poznali, když přiletěla. Byla mi sympatická a měli jsme možnost spolu komunikovat.

Ale bohužel, takový je sport.

Myslím si, že obě holky předvedly neskutečný výkon. Vydržely tři kola a za mě to byl opravdu skvělý zápas.

Druhý titulový zápas obstaral Radek Novák proti Dannymu Leadbetterovi. Překvapil tě jeho výkon?

Na Radkův zápas jsem se chtěl opravdu soustředit a vychutnat si ho. Je to Brňák, chodíme do stejného gymu a mám k němu blízko.

Překvapilo mě, jak velkou převahu dokázal získat.

V prvních minutách mi zápas připadal poměrně vyrovnaný, tak padesát na padesát. Potom ale Radek zasadil několik zajímavých úderů a bylo vidět, že je silově i fyzicky mnohem lépe připravený.

V tu chvíli jsem už věřil, že zápas dotáhne do vítězného konce.

Redneck Fight 15 nabídl přibližně čtyřicet zápasů. Uvažujete do budoucna o menších zápasových kartách?

Určitě bychom chtěli mít méně zápasů.

Gauny je známý tím, že dokáže připravit opravdu velké množství utkání, což je na jednu stranu skvělé. Na druhou stranu je ale organizačně náročné zvládnout čtyřicet zápasů. A náročných by bylo i třicet.

Proto bychom se chtěli v příštím roce více zaměřit na menší počet zápasů, ale s mnohem zkušenějšími bojovníky.

Myslím tím zápasníky, kteří už mají za sebou více utkání. Chtěli bychom nabídnout zkušenější soupeře a trochu jinou úroveň zápasů.

Znamená to, že by vedle velkých číslovaných galavečerů mohla vzniknout také další série akcí pod organizací Redneck Fight?

Takovým možnostem jsme samozřejmě otevření.

Chtěli bychom pořádat minimálně dva větší galavečery ročně, podobné těm, které jsme uspořádali v Bobycentru a nyní na Špilberku.

Vedle toho bychom mohli připravit menší regionální akce, například v některém větším městě, kde bychom dali příležitost méně zkušeným nebo amatérským zápasníkům.

Vrátili bychom se tím trochu k původnímu undergroundovému charakteru Redneck Fight.

Nemusely by to být velké haly. Mohly by to být menší prostory, skromnější akce a atmosféra podobná té, ze které celý projekt původně vznikl.

Kde by se měl uskutečnit další event?

Příští galavečer bychom chtěli zkusit uspořádat v Praze, abychom Redneck Fight přiblížili také fanouškům mimo Brno.

Uvidíme, jak se nám to podaří.

Momentálně uvažujeme o termínu koncem ledna. Nechci ale zatím říkat nic konkrétnějšího, aby se lidé nezačali těšit na něco, co se nakonec může změnit.

Už jednáme o jedné hale v Praze, takže doufám, že všechno klapne a koncem ledna se tam uvidíme.

Na Redneck Fight 15 bylo 17 zápasů v boxu bez rukavic. Jaký máš k této disciplíně osobní vztah?

Popravdě jsem se s boxem bez rukavic začal blíže seznamovat až díky Gaunymu, když jsme spolu začali trénovat, ještě předtím, než jsem se zapojil do organizování galavečerů.

Před dvěma lety to pro mě byla vlastně novinka, o které jsem věděl jen okrajově.

Čím víc jsem ale tenhle sport poznával a čím víc se podílím na jeho organizování, tím zajímavější mi připadá.

Evokuje to ve mně návrat ke gladiátorům a do starého Říma. To je pro mě něco úžasného.

Neskutečně obdivuju všechny bojovníky, kteří jsou ochotní do toho nastoupit. Sám nevím, jestli bych se k něčemu takovému odhodlal.

Moje žena mi to samozřejmě úplně zakázala. Ale mám k těm klukům obrovský respekt a překvapuje mě, kolik lidí je ochotných box bez rukavic podstoupit.

Někteří lidé mohou bojovníky bez rukavic podle jejich vzhledu nebo zvoleného sportu nesprávně posuzovat. Jakou máš s těmito zápasníky osobní zkušenost?

Samozřejmě si někteří lidé mohou myslet, že zápasníci bez rukavic jsou jednodušší lidé.

Ale za mě to tak vůbec není.

Potkal jsem tady spoustu skvělých kluků, kteří mají své hodnoty a jsou to fajn lidé. Jenom mají zálibu v trochu brutálnějším stylu boxu.

Baví je to a věnují se tomu jako sportu. A hlavně je dobře, že to nedělají někde venku na ulici.

Jedním z výrazných zápasníků je Dragan Medić, který může na první pohled působit nepřístupně. Jaký dojem na tebe udělal při osobním setkání?

Naprosto s tebou souhlasím, že první dojem může být úplně jiný než skutečnost.

Dragana jsem poprvé poznal na galavečeru v Bobycentru. Když jsem ho předtím viděl na plakátu, myslel jsem si, že to bude nějaký zabiják, který se mnou ani nepromluví.

Nakonec jsem ale zjistil, že je to úplně pohodový člověk.

Na Špilberku mi to jenom potvrdil. Za všechno poděkuje, je vděčný za příležitost, kterou dostane, a dokáže si nechat poradit.

Je otevřený také možnostem další spolupráce.

Pro mě je to jedno z největších překvapení a krásný příklad toho, proč bychom neměli dát na první dojem.

Počítáte s Draganem Medićem také na některém z dalších galavečerů Redneck Fight?

Určitě je to pro nás zajímavý člověk, a to i z marketingového hlediska.

Je možné, že se objeví také na některé další akci.

Svým vzhledem přirozeně vzbuzuje pozornost a určitým způsobem i šok. To je ale něco, co může diváky přitahovat.

Je to podobné jako u hororových filmů. Lidé mají rádi určité napětí a někdy je přitahuje i strach.

Dragan je zajímavá osobnost, má svou vlastní auru a pro naši organizaci je určitě přínosem.

Podle mého odhadu shodil minimálně deset až patnáct kilogramů mezi eventy RF14 a RF15. Myslím si, že hubnul velmi kvalitně, protože bylo vidět, že ztrácel především tuk.

Když jsem ho poprvé viděl, skoro jsem si říkal, jestli se mu něco nestalo. Potom jsem ale pochopil, že na sobě opravdu zapracoval, aby byl na zápas lépe připravený.

Každý kilogram je při takovém sportu znát, zvlášť pokud jde o fyzickou kondici a schopnost vydržet delší zápas.

Sám máš zkušenosti s kulturistikou. Jaká byla tvoje sportovní kariéra?

Profesionální zápas v bojových sportech jsem nikdy neměl. Trénuju u Gaunyho v gymu (HGGT), ale moje hlavní sportovní minulost je spojená s kulturistikou.

Moje nejlepší závodní roky už jsou za mnou, ale mám za sebou sedm let v reprezentaci.

Jsem několikanásobný mistr České republiky v kategorii do 90 kg a účastnil jsem se také mezinárodních soutěží.

V kulturistice jsem se pohyboval na vysoké úrovni poměrně dlouho, takže si myslím, že dokážu dobře posoudit fyzickou přípravu a proměnu postavy.

Závěrem rozhovoru s Romanem Jurákem

Roman Jurák po skončení Redneck Fight 15 přiznal, že pořádání galavečera na historickém Špilberku představovalo výrazně náročnější organizační úkol, než původně očekával. Vedle samotného sportovního programu musel tým respektovat také pravidla památkově chráněného areálu a jeho běžný návštěvnický provoz.

Přesto organizace zvládla rozsáhlou zápasovou kartu a dva titulové souboje v boxu bez rukavic. Jurák ocenil především silovou převahu Jany Duchoňové a fyzickou připravenost Radka Nováka.

Do budoucna by se Redneck Fight mohl vydat cestou menšího počtu zápasů s větším zastoupením zkušených bojovníků. Organizace by ráda pořádala minimálně dva velké galavečery ročně a případně je doplnila menšími regionálními akcemi, které by se vrátily k původní undergroundové atmosféře projektu.

Jedním z aktuálních plánů je uspořádání dalšího galavečera v Praze, kde podle Juráka probíhají jednání o vhodné hale. V době rozhovoru organizátoři uvažovali o termínu na konci ledna 2027, konkrétní datum ani místo však nebyly potvrzeny.

Jurák zároveň vyjádřil respekt k bojovníkům bez rukavic a vyzdvihl osobnost Dragana Mediće, se kterým organizace nevylučuje další spolupráci. V závěru rozhovoru také připomněl vlastní sportovní minulost, během níž získal několik titulů mistra České republiky v kulturistice.

Zdroj: Roman Jurák, Redneck Fight