Rozhovor - Michal Vančura: O Spejbl Gymu, hejtech, Mawarovi, Fajkovi i českém boxu

Spejbl Gym patří k nejdiskutovanějším místům české bojové scény. Pro jedny symbol tvrdosti, neústupnosti a agresivního stylu boje. Pro druhé zdroj kontroverzí, nekompromisních výroků a svérázné prezentace, která rozděluje fanoušky na dva nesmiřitelné tábory. Trenér Michal Vančura si za léta působení vybudoval pověst člověka, který si stojí za svými názory, neschovává se za fráze a neuhýbá ani před nepříjemnými otázkami. V rozhovoru pro Bare Knuckle Club mluví o pověsti tvrdého gymu, o kritice, o výchově bojovníků, o Mawarovi a Fajkovi, o české boxerské scéně a také o tom, že podle něj „box není sport, dokud nezacinká první kolo“.

Spejbl Gym má pověst tvrdého gymu. Jak moc Vám tato image vyhovuje nebo jak moc Vám vadí?

Na pověst SGP jsem hrdý a celý tým se snažíme vést cestou agresivního stylu boje. Když to řeknu jednoduše: prostě dávat rychlejší a silnější údery než soupeř a mít kvalitní obranu hlavně v tom útoku. Když dám přední–zadní a soupeř mi do toho sáhne, tak nesmí trefit.

Často zaznívá kritika, že Spejbl Gym nerad uznává prohry. Je to podle Vás férové?

SGP uznává prohry, když necítí křivdu od sudích, a celkově prohry blbě neseme. Brečíme v šatně a tak. Jsme holt v tomhle takoví, ale rozhodně to není tak, že nedokážeme prohru sportovně přijmout.

Jak uvnitř týmu komunikujete jasné prohry? Jste na sebe stejně tvrdí jako na veřejnosti?

U nás v týmu se moc sentimenty nejedou. U nás se emoce spíš potlačují, v SGP nějaké „mám tě rád“ nejede.

Zápas Marel vs. Fiala 1 se často uvádí jako příklad, kde byla prohra podle většiny zřejmá. Díváte se na to s odstupem stejně, nebo svůj pohled neměníte?

Zápas Zdeňka s Patrikem byl v prvním případě last call a skončil KO. A druhý chtěl Zdenda, protože se s tím nemohl smířit, a skončil taky KO.

U Patrika Záděry – prohra ve finále pyramidy jednou chybou. Co Vám v ten moment proběhlo hlavou?

Smutek.

Formujete nějak styly bojovníků, nebo sledujete, v čem jsou dobří, a počítáte s jejich silnými i slabými stránkami?

Ano. Snažím se vždy najít to, co jde danému bojovníkovi přirozeně nejlépe, a to rozvíjet. V boxu je mnoho technik, ale nemusíte je umět všechny. Stačí jich pár, ale v absolutní dokonalosti.

Trénoval jste také Mawara a Fajka, kteří jsou momentálně ve výkonu trestu. Jak jejich pád vnímáte jako trenér?

U Mawara jsem to nesl těžce, ale věřím v jeho znovuzrození a návrat. A u Fajkina to vnímám jako něco, co mu strašně pomůže, protože celý trest odpykává tak, že na sobě pracuje, studuje angličtinu a trénuje. Navíc je za chvilku zpět.

Máte pocit, že se česká scéna dívá na Spejbl Gym přísněji než na ostatní? Pokud ano – čím si to podle Vás nesete?

Já to vnímám tak, že nás lidi buď milují, nebo nenávidí. Náš projev, nebo můj projev, je dost svérázný a ne každý to zkousne. Samozřejmě, když tak mladí trenéři a tak mladý tým mají takové úspěchy a stále rostou, je jasné, že v ČR se úspěch neodpouští.

Co je podle Vás největší omyl, který o vás lidé mají?

Největší omyl je to, že nedokážou pochopit, že box není zas až tak úplně sport. Sport to je jen než cinkne první kolo. Pak už je to boj. A vždycky se vám bude bojovat lépe proti někomu, ke komu si částečně budujete nenávist. Tak to dělal Cus D’Amato, trenér Tysona, a tak to dělám i já. A budu, protože to funguje.

Když sledujete gymy v Polsku nebo Velké Británii – co vám chybí, abyste byli na jejich úrovni?

Myslím, že jediný markantní rozdíl je fyzično. Ve světě se trénuje mnohem tvrději: delší tréninkové jednotky, sparingy „full gas“. Nemyslím, že jsou lepší boxersky, ale jsou třikrát rychlejší, odolnější a tvrdší.

A když se podíváte na české gymy – v čem jste lepší a v čem naopak zaostáváte?

To se nedá tak říct. Každý tým má své dobré a špatné stránky.

Stalo se Vám někdy, že Vás některý z Vašich svěřenců zklamal svým chováním po zápase?

Po utkání bývá hodně emocí, takže řekl bych, že mě vyloženě nikdo nezklamal. Mám dobrý tým.

A naopak – kdo Vás mile překvapil reakcí, kterou jste nečekal?

Jak už jsem říkal, u nás se sentiment moc nejede, ale když si vzpomenu, určitě Karlos Vémola, který mi po utkání dal ještě velmi štědrý bonus.

Jak často musíte krotit ego mladých kluků, kteří přijdou poprvé a myslí si, že už jsou hotoví bojovníci?

Nemusím. U nás v gymu je to momentálně jen a pouze vrcholový sportovec.

Jak moc Vás frustruje, když lidé interpretují vaše vyjádření jako aroganci?

Nefrustruje mě to vůbec, protože kdo mě osobně zná, ví, jaký jsem. Aroganci, povyšování a snoby nenávidím.

Jakou jednu věc dělá Spejbl Gym podle Vás lépe než ostatní?

Nastavování hlavy bojovníka.

Je nějaká věc, kterou naopak musíte změnit, pokud chcete do budoucna vyhrávat ještě víc?

Ano je. Musíme tvrději trénovat a k tomu je potřeba mít plně profesionální podmínky – spát, jíst, trénovat. Ne chodit večer na vrata.

Jaký je největší úspěch Spejbl Gymu?

Nedokážu říct, který titul byl nejcennější. Osobně si myslím, že vrchol teprve přijde. Úspěchy v ČR jsou hezké, ale my chceme světové úspěchy. Můj sen je WBC world champ, Glory champ a The One champ. To je moje top 3.

Stalo se Vám někdy, že jste vyjel se svým svěřencem do zahraničí proti favoritovi domácí organizace a čekaly vás tam různé nástrahy?

Řekl bych, že pokaždé. A je to normální. Od co nejhorších hotelů po změny váhy či soupeře. Prostě těch leváren, co můžete dělat, je mnoho.

Jaký máte názor na soudcování v bojových sportech obecně?

Když to není KO nebo jednoznačné, měly by být remízy nebo extra round. Rozhodovat takové vyrovnané fighty je těžké. A prohrát jen kvůli tomu, že nejste domácí, je shit. Rozhodčí to mají těžké a je třeba je respektovat. Tímto se chci všem sudím omluvit za své chování.

Je podle Vás v bojových sportech velká výhoda domácího prostředí?

Myslím, že z předchozí odpovědi to jasně vyplývá. Ano. Kor venku. Anglie, Německo – tam je to extrém.

Musí podle vás vyzyvatel porazit šampiona jednoznačně, nebo by se měl titulový zápas rozhodovat stejně jako každý jiný?

Měl by se posuzovat úplně stejně. Jediná výhoda šampiona je, že při remíze mu zůstává titul.

Jaký máte celkově názor na český profesionální box? Kdo je Váš CZ/SK nejoblíbenější boxer?

Český profibox je podle mě ve fázi, že v ČR se potrava rating boxerů buduje jako potrava pro svět. Ne vždy samozřejmě. Lukáš Děkýš je příklad absolutně skvělého matchmakingu v podobě polského manažera Materana. Výborný trenér Kohutek a hlavně přístup samotného Děkýše. Myslím, že pokud chceme pomýšlet na top 10, kvalitní boxeři tu jsou, ale cesta se nebuduje tak, jak by měla. Matchmaking – hledat boxery, co vašeho bojovníka posouvají, a vozit je sem. Nebo to zkusit proti vysoko postaveným boxerům, jako se povedlo Ducarovi, když v 10. kole knockoutoval Samuela Kadjeho a dostal se na 30. příčku ve světě.

Jak byste okomentoval výrok Gaunyho Pernici: „Nelíbí se mi zápasy na rating, neuznávám to…“?

Gaunyho názor úplně chápu, protože projít ratingama je fakt hrozný. Ale jinak to nejde. Důležité je se tím probojovat a mířit vzhůru.

Jaký máte názor na fackovanou?

Pičovina prvního stupně.

Jak vidíte situaci boxu bez rukavic na CZ/SK scéně?

Díky Halovi a Melišovi bych řekl – světová. Je to fakt kurva vostrý.

Zápasil někdy Váš svěřenec v Great Boxing Promotion?

Bohužel ne, ale moc bych si přál tam dostat Dana Floriána a Tomáše Ottu.

Jak vnímáte změnu ve vedení ČUBP? Lukáš Konečný již není předseda.

O změně ani nevím. Konečný je prostě nejmocnější muž českého boxu a musím říct, že se nám s ním pracuje skvěle.

Jaký je Váš zápasnický rekord?

Mám kolem 60 fightů Muay Thai a tak 60 boxing. Bilance cca 60/40 výhry/prohry. Prohrával jsem hodně, jelikož jsem už v juniorce zápasil muže a chodil až o tři váhy výš. A musím říct, že mi tyhle fighty, kde jsem prohrál, znechutily, tudíž to svým zápasníkům nikdy neudělám.

Závěrem rozhovoru s Michalem Vančurou

Michal Vančura v rozhovoru potvrzuje pověst člověka, který jedná napřímo, bez filtrů a bez potřeby přizpůsobovat své odpovědi očekávání veřejnosti. Mluví otevřeně o systému tréninku, o tom, jak vnímá prohry, o kritice i o ambicích, které se neomezují jen na Českou republiku. Ať už Spejbl Gym milujete, nebo nesnášíte, Vančura zůstává jednou z nejvýraznějších postav českého bojového sportu.

Zdroj: Michal Vančura