Rozhovor – Lukáš Tvrdý: Hron Gym & Gauny Team mi dal hodně do tvrdosti, ale po technické stránce jsem se extra neposunul

Lukáš Tvrdý patří mezi zkušené domácí bojovníky, kteří si prošli MMA, Muay Thai, bare knuckle boxem i boxem v MMA rukavicích. V posledních letech se stále častěji objevuje především na postojářské scéně a za sebou má zápasy v organizacích jako Valhalla Fighting, Fusion Fight League, RFA nebo zahraniční RINGLIFE COMBAT SERIES.

V rozhovoru pro Bare Knuckle Club se rozpovídal o svých současných trenérech, působení v Puncher Czyesin, předešlém angažmá v Hron Gym & Gauny Teamu nebo spolupráci s Jakubem Müllerem.

Dnes reprezentujete Puncher Czyesin. Co pro vás tenhle tým znamená a jak důležitou roli hraje ve vaší současné kariéře?

Ahoj, můj domácí gym Puncher pro mě znamená hodně. Hlavní trenér Lukasz Brudny se mnou udělal velký kus práce a přistupuje ke mně svědomitě, takže trenéři, co na mně zanechali své chyby, on napravuje.

Hron Gym & Gauny Team, který jste reprezentoval dříve, je na domácí scéně známý tvrdým přístupem. Seděla vám tahle mentalita?

Ta svůj minulý gym Hron Gym Gauny Team si nemůžu stěžovat. Dalo mi to hodně hlavně do tvrdosti, ale po technické stránce jsem se extra neposunul, protože tréninky byly většinou skupina pro a neřešily se detaily. Ale jak říkám, díky Zdendovi (Pernicovi, pozn. redakce) jsem udělal velký posun.

Na RFA 3 vás v rohu koučoval Jakub Müller. Jak na tuto spolupráci vzpomínáte a co říkáte na jeho trenérské schopnosti?

Ano, na RFA 3 proti Robertu Raczovi mě koučoval Jakub Müller a z velké části díky němu a jeho zvolené taktice jsme dosáhli vítězství. Za mě je Kuba jako trenér na vysokém levelu, trénink má hlavu a patu, jen jeho chování v jeho letech je z mé strany nepřípustné.

V posledních letech jste prakticky přešel z MMA hlavně do bare knuckle a hybrid boxu v MMA rukavicích. Co vás na těchto formátech začalo lákat víc než klasické MMA?

Důvod na přechod byl zdravotní. Měl jsem větší úraz, kterým jsem nechtěl do budoucna nic riskovat, proto jsme zvolili změnu. Nejprve stand-up v malých rukavicích a posléze bare knuckle. Tomu jsem oddan nejvíce a u něj bych chtěl zůstat, takže hybrid box byl jen vsuvka, abych nestál. Ale poslední dva zápasy se mi moc nedařily. V listopadu jsem si díky rukavici vyhodil prst v prvním kole a v druhém mi zase nesedlo vážení v den zápasu. Sice jsme se Štěpánem Gubou na KOW udělali super zápas, ale dělání váhy v den zápasu mě totálně v mém věku sežralo. Ale já jsem bojovník a přijmu jakoukoliv výzvu!

Máte za sebou zápasy v BK-pro, HYB-pro i Muay Thai v MMA rukavicích. Který z těchto formátů je podle vás psychicky nejtěžší?

Ano, mám za sebou zápasy ve všech disciplínách a psychicky mi to přijde s mýma zkušenostma a 24 profi zápasy vše stejné.

Řekl jste, že vám Anglie otevřela oči. Vnímáte, že je česká postojářská scéna oproti zahraničí stále pozadu v detailech?

Ano, Anglie mi otevřela oči, a to k přístupu jednotlivce. Každý jsme jiný, každý má jiný styl, věk, váhu a s každým by se mělo přistupovat jinak. Proto jsem po příjezdu přehodnotil situaci a změnil gym.

Vnímám to přesně takhle, ale vycházím jen z gymů, které jsem já osobně navštívil, takže nechci házet všechny gymy do jednoho pytle.

Sebastian Krautwald vás ukončil v prvním kole, ale zároveň jste po zápase sklidil hodně respektu za otevřenou přestřelku. Berete podobné zápasy i jako cennou zkušenost do dalších let?

Ano, zápasu se Sebastianem si nesmírně cením, a to i přesto, že jsem tam jel jako potrava a Sebastian měl v zápase o 16 kilo více jak já. Tak jsem udělal z mé strany dobrý zápas a nedal mu to zadarmo. Já jsem typ člověka, který bere jakoukoliv velkou výzvu, když je za ni adekvátně zaplaceno!

Ve Valhalle Fighting jste porazil Hynka Hospodářského, který šel během zápasu třikrát do počítání. Vnímáte to jako svůj největší bare knuckle výsledek?

Hynek je určitě dobrý fighter, ale zápas s ním neberu jako největší výsledek. Celý zápas jsem měl pod kontrolou a ničím mě neohrozil. A hlavně měl negativní skóre. Můj cíl je bít se s nejlepšími fightery, co mají pozitivní record v BK.

Na Fusion 28 jste remizoval s Denisem Gondžalou. Jak ten zápas hodnotíte zpětně s odstupem času?

Zápas s Denisem a jeho výsledek se mi nelíbil. Výhra měla jít jasně na mou stranu. Byl v počítání a to, že když už máte rozjetou akci a on si klekne v tom režimu, se to už prostě nedá zastavit. Dostal jsem bod dolů, proto remíza. Beru to s nadhledem, v mým očích a očích diváků jsem byl vítěz já.

Na Heroes Gate byste měl nastoupit proti Josefu Hálovi v klasickém boxu v 10oz rukavicích. Sedí vám tenhle formát víc než čistý bare knuckle?

Ano, na Heroes Gate jdu proti Pepovi Hálovi a tohohle zápasu si asi vážím nejvíc. A jen proto, že je Pepa dobrý člověk a šampion sportu, který mě nejvíce uchvátil. Pepu respektuji, obdivuji a velice mu fandím. Ano, sice v klasickém boxu nemám žádný zápas, ale koukněte, prošel jsem si všemi disciplínami, kdy jsem zápasil fakt s velkými jmény a vždy jsem udělal kvalitní zápas. Vždy to byla štípaná, takže se dokážu poprat i s tímhle. Ale samozřejmě klasický box a velké rukavice mi extra nesedí. Celý život totiž zápasím buď v malých, nebo žádných.

Josef Hála je evropský šampion BKFC a zároveň hodně agresivní postojář. V čem vidíte jeho největší zbraň?

Pepu sleduju od začátku jeho kariéry a z mého pohledu jeho největší zbraní je tlak a přehled v chaosu. To jsme taky mohli vidět teď na Oktagonu v zápase s Tomášem Mudrochem.

Ve 41 letech stále aktivně zápasíte a nastupujete proti mladším soupeřům. Co vás pořád žene dopředu?

Ano, je mi 41, letos 42. Nebudu lhát, s mou prací, bez sponzorů a v mém věku je to sakra těžké se připravovat a snažit se držet krok s mladými puškami. Ale já prostě miluju tenhle sport a vše kolem něj je pro mě nejvíce. Samozřejmě vše musí jednou skončit a v mých očích to bude už zanedlouho. Ještě bych si chtěl dát 1–2 zápasy bez rukavic, když bude dobrá nabídka za dobré peníze. Pak se s úsměvem s tímhle sportem rozloučím. Své jsem si dokázal.

Mezi lety 2013 a 2017 jste měl delší zápasovou pauzu. Co se tehdy dělo a proč jste na čas zmizel ze scény?

Pauza byla ze zdravotních důvodů. Měl jsem těžkou operaci, kdy mi byl ordinován konec s veškerým sportem. Ale já jsem magor.

Když jste se po několika letech vracel zpět k zápasení, bylo těžké znovu naskočit do tempa a přípravy?

Ano, vždy je návrat těžký a je jedno, jestli je to měsíc, rok nebo několik let. Ale zase po té pauze znovu zažehne oheň, který u každého aktivního zápasníka ve vás pomalu uhasíná.

Závěrem rozhovoru s Lukášem Tvrdým

Lukáš Tvrdý během rozhovoru otevřeně popsal nejen svůj přechod z MMA do bare knuckle a hybrid boxu, ale také zdravotní komplikace, změnu gymu nebo pohled na domácí scénu. I přes věk, náročnou práci a absenci sponzorů stále pokračuje v aktivním zápasení a podle vlastních slov by si chtěl před koncem kariéry dopřát ještě několik zápasů bez rukavic. V nejbližší době ho navíc čeká další výrazná výzva v podobě souboje s Josefem Hálou na Heroes Gate.

Zdroj: Lukáš Tvrdý