Rozhovor - Jiří Svačina: Venku se nevyhrává. Dekýš vs. White Gypsy? Dost velké Lukášovo riziko

Zkušený český profesionální boxer Jiří „Spider“ Svačina má za sebou více než 90 zápasů a téměř tři dekády v ringu. Jeho bilance je 18-71-2. V nedávném rozhovoru pro Bare Knuckle Club ho Pavel Šour nazval klasickým Journeymanem. Svačina v rozhovoru otevřeně popisuje svou cestu od amatérského boxu přes profesionální kariéru až po současnost, kdy stále aktivně nastupuje do zápasů. Nevyhýbá se ani tématům jako rozhodování bodových zápasů, zápasy v zahraničí nebo fungování české scény.

Playlist

Součástí rozhovoru je také doprovodný playlist, který mapuje kariéru Jiřího Svačiny prostřednictvím dostupných záznamů jeho zápasů. Kolekce obsahuje celkem 39 videí, přičemž ve většině případů platí, že jedno video odpovídá jednomu zápasu. Výjimkou je jeden duel rozdělený po kolech do šesti samostatných videí. Playlist začíná právě tímto utkáním z 23. září 2012, kdy Svačina zvítězil na body nad Josefem Křivkou v pražském hotelu Hilton, a postupně nabízí průřez jeho další kariérou. Díky tomu si lze udělat ucelenější obrázek o jeho stylu, vývoji i zkušenostech napříč různými galavečery a zahraničními zápasy.

Poslední zápas je také výhra, v tomto případě nad soupeřem Daniel Bažo. Zápas se odboxoval 8.2.2026 v Ústí nad Labem.

Mohl byste se na úvod krátce představit čtenářům, kteří Vás znají jen podle jména z BoxRecu?

Z box-RECU? Tak to mě budou znát jen boxeři. Široká veřejnost o mě ví jen z doslechu a myslím, že mě vnímají jako starou boxující legendu, která je schopná stále předvést slušný box. Tak tedy Jiří Svačina Spider z Přerova.

Boxujete profesionálně už od roku 2004. Máte stále stejného kouče nebo jste prošel pár gymů?

Po 30. roku jsem s trenérem skončil a od té doby trénuji sám a ve své vlastní boxárně.

V rozhovoru z roku 2011 jste říkal, že jste s boxem začal naplno až po osmnáctce a přes Duklu Olomouc. Berete to dnes jako nevýhodu, nebo Vám pozdější start naopak v něčem pomohl?

Naplno jsem začal až po vojně ve 20ti letech a to na zmíněné Dukle Olomouc. Od mala jsem vyzkoušel všechny sporty, kromě hokeje, a jestli to byla výhoda nebo ne, nemůžu vyloženě říci... Pokud milujete sport a děláte, co vás baví, můžete u toho zůstat.

Také jste říkal, že uznáváte chytrý a technický box tzn. ruskou školu. Platí to u Vás pořád, nebo se Váš styl a pohled na box za ty roky změnily?

Jelikož mi táhne na 50, tak jsem tomu přizpůsobil i styl boje a myslím, kdybych tak boxoval i po 30. věku, kde jsem měl cca 3-letou pauzu, tak by můj box měl větší úspěchy. Mým nynějším ukazatelem účinného boxu je to, že mě po spáringu nebo zápase nebolí palice.

Jako amatér jste měl podle staršího rozhovoru kolem 150 zápasů, titul mistra republiky a několik dalších medailových umístění. Jak silně Vás amatérská kariéra formovala pro profi ring?

V amatérech jsem se v podstatě rozkoukával a v rozhovorech s několika trenéry jsem pochopil, že v profi sportu – ringu budu jako ryba ve vodě. A to vlastně jsem, protože vodu vyloženě miluji.

Jaký máte celkově názor na český profesionální box? Kdo je Váš CZ SK nejoblíbenější boxer nebo promotér?

V ČR profiboxu jsem tak dlouho, že mě nic už nemůže překvapit. Profíky u nás průběžně sleduji a jako TOPKY bych zmínil L. Dekýše, co teď bude boxovat s W. Gipsy. Za mě je to, ale špatný tah a Lukášovo riziko. Dále se mi líbí V. Pejsar, který vždy ve svých letech předvede pěkný zápas. Jinak je u nás dost mladých nadějných kluků, ale to by byla debata na delší dobu. Promotér, manager je u nás Lukáš (Konečný, pozn. redakce) klasikou a pro mě vždy jistotou zápasu. Teď fandím Pavlovi Šourovi, který to pojal hodně profesionálně, takže bombičky.

Máte zkušenost s organizacemi Patron Boxing, Great Boxing promotion, Fight Night Challenge a Tohle je Box?

Zkušenosti s Patronem mám, ale spíše horší. Do Great mě ještě nepozvali a TOHLE JE BOX mám rád, boxoval jsem tam x-krát.

Dle BoxRecu máte za sebou 91 profesionálních zápasů. Souhlasí tento záznam s Vaší vlastní evidencí?

Jojo... něco přes 90 zápasů tam bude. Za mlada jsem vyhrál dvě pyramidy, kde bylo dalších šest zápasů.

Co považujete za svůj největší boxerský úspěch?

Box úspěch? Kdysi to byly opasky, poháry a diplomy z turnajů. Teď je mým úspěchem být zdravý, nezraněný a moci stále intenzivně sportovat.

Na který zápas ve své kariéře vzpomínáte nejraději?

Úspěchů bylo dost, jelikož nežiju s minulostí, ale hledím dopředu, tak to je mým motorem k úspěchu.

A který zápas pro Vás byl naopak nejtěžší nebo nejbolestivější zkušeností?

Nejtěžší zkušeností je, když se cítíte vítězem, soupeř zbitý jako žito a vás z něj jen bolí ruce, tak to je potom zkouška, zklamání. Ale už jsem si zvykl, že venku se nevyhrává.

Máte za sebou dlouhou řadu zápasů v zahraničí. Kde se Vám boxovalo nejlépe a kde naopak byly nejtěžší podmínky?

Zápasy v zahraničí jsou o pořadateli. Tak jak si to v hlavě nastavím, tak si to užiju. Někdy, nebo už teď každý zápas beru jako dovolenou, kde si večer zaboxuji před plnou halou lidí.

Letos jste boxoval 21. února v Irsku a už 7. března v Belgii. Jak náročné je absolvovat zápasy v tak krátkém rozestupu? Napsal jste mi, že můžete boxovat klidně co 14 dní. Je to dané zkušenostmi, stylem přípravy, nebo tím, jak umíte regenerovat?

Jelikož jsem stále ve spáringovém tempu, tak zápas jednou za 14 dní mohu zvládat. Každý zápas je individuální a příprava na něj je dle mého pocitu. Co se týče regenerace, tak jen zdravým životním stylem mohu dobře regenerovat a zkušenosti za těch 30 let jsem nasbíral až... až.

V kariéře jste často nastupoval proti domácím favoritům nebo neporaženým soupeřům. Stalo se Vám někdy, že jste vyjel na zápas do zahraničí proti favoritovi domácí organizace a čekali Vás tam různé nástrahy od organizátorů?

S nástrahami se potýkám neustále. Každý domácí boxer chce a organizátor dělá tak, aby vyhrál. Já, jelikož nejsem boxer s KO úderem, tak mohu jen předvést hezký box, který většinou ocení jen ti, kteří tomu opravdu rozumí.

Jaká je Vaše predikce zápasu Lukáš Dekýš vs. White Gypsy na eventu FNC 11?

Dekýš vs White Gypsy jsem už nakousl v předešlé otázce. Za mě je to dost velké Lukášovo riziko. Kristián je tvrdý nekompromisní boxer, co bude boxovat v domácím prostředí. Lukáše asi zlákala velká odměna, ale proč ne? Risk je zisk. A když to nedopadne, Lukášovy kvality jsou už dávno potvrzené.

Jaký máte obecně názor na rozhodování bodových zápasů v profesionálním boxu?

Rozhodčí... V první řadě by měl ten člověk stát v profi ringu, potom bych mu mohl věřit jeho verdikt. Dále je lidský faktor rozhodování o názorech. Jednoduše řečeno, pokud je kluk zbitý jako žito a rozhodčí mu zvedne ruku, potom je něco špatně a dotyční by měli dostávat pokuty... tu už, ale jedeme na tenký led a to rozvádět nebudeme...

Je podle Vás v bojových sportech velká výhoda domácího prostředí?

Ano je.

U zápasu s Lukášem Fajkem bylo vidět několik tvrdších a sporných momentů. V průběhu jste upozorňoval rozhodčího na fauly. Jak jste vnímal moment, který komentátor (MMA zápasník Juráček) popsal slovy „paragánská padina“? Vyklonil jste se z ringu a Fajk vyslal nestandartní úder.

Lukáše jako člověka mám rád. Jeho styl je atypický. No a kladiva, které mi v zápase pouštěl ze všech stran, do ringu nepatří. A to, že ho rozhodčí ani jednou nenapomenul, je už zbytečné komentovat. Ve zkratce – byl domácí, potřeboval mě knokautovat a to se nepovedlo.

Před zápasem s Jorgem Luisem Garbeyem jste říkal, že je to jeho show a že mu chcete co nejvíc zatopit. Motivuje Vás podobná role outsidera proti domácí hvězdě víc než běžný zápas?

Kubánce jsem neznal, ale věděl jsem, jak Kubánci boxují. Byl to pro mě těžký zápas, ve kterém jsem nechtěl být knokautovaný, jelikož Kubánec v profi ringu... TOP boxer. Dopadlo to dobře - zbitý jsem nebyl.

V roce 2011 jste říkal, že Vaším cílem bylo dostat se do kvalitního zahraničního boxing týmu, třeba do Anglie. Jak blízko jste tomu v kariéře reálně byl?

Postupem času jsem pochopil, že čím dříve máte úspěchy v amatérech, tím dříve vám můžou přijít nabídky do profi stáji. Já v amatérech vyhrál pár turnajů, ale na svět nebo olympiádu to nebylo. Proto jsem šel do profíků, kde to alespoň finančně je příjemné.

Co je podle Vás pro českého profesionálního boxera nejtěžší, pokud se chce boxem opravdu živit?

Boxem se u nás živit je složité. Pokud má boxer dobrou práci a zázemí, jde to. Toto téma je, ale na dlouhé povídání.

Na sociální síti je Váš profil "SPD Boxing - Jiří Svačina". Co pro Vás SPD Boxing konkrétně znamená? Trénujete nějaké amatérské či profi boxery?

SPD boxing je můj klub, zkratka je myšlena jako Spider. Někomu jsem připadal v ringu jako pavouk, tak jsem si tu myšlenku osvojil. Jinak trénuji s amatéry i profiky, zajedu si kamkoliv.

Jak byste okomentoval výrok Gaunyho Pernici na adresu českého pro boxu: „Nelíbí se mi zápasy na rating, neuznávám to…“. Nutno podotknout, že podobné výroky jsou slyšet i od jiných postav z bojové scény. V boxu je přitom budování rekordů častá záležitost. Nelze říct, že ČUBP je nějakou velkou výjimkou v tomto směru. Přesto kritika jde hlavně směrem ČUBP.

Ratingové zápasy? Jednou větou – box je byznys a bez investice není možnost se posunout dál.

V ČR byla nejzvučnější co se týče Bare Knuckle Boxu organizace Valhalla Fighting. Box bez rukavic je k vidění i na akcích Redneck Fight či Fusion. Na Slovensku je organizace Králi Ulice. Jaká je podle Vás situace boxu bez rukavic na CZ SK scéně?

Box bez rukavic se mi hodně líbí, někdy bych to rád zkusil, ale do zákulisí těchto organizací nevidím.

Na BKFC vybojoval Josef "Hális" Hála Evropský BKFC titul proti soupeři Francesco Ricchi, vidíte to jako velký úspěch?

Rozhovor po Josefově vítězství jsem viděl. Řekl tam vše, jak to opravdu chodí. Za mě má respekt a box bez rukavic je brutalita. Hális je týpek...

S kým byste se chtěl v ringu utkat z české scény?

Chtěl bych se utkat např. s Václavem Pejsarem, Vladimírem Idranyi, Lubošem Šudou popřípadě Ladislavem Kutilem, kdyby se do ringu vrátil klidně jen na exhibiční zápas. Těchto lidí si vážím a byla by pro mne čest s nimi stát v ringu.

Přijal byste zápas s Dominikem Heroldem v boxu bez rukavic?

Ano, přijal.

Závěrem rozhovoru s Jiřím Svačinou

Jiří Svačina patří mezi nejzkušenější české profesionální boxery a jeho pohled na sport je formovaný desítkami let v ringu. Dnes už pro něj nejsou nejdůležitější pásy ani rekordy, ale především zdraví, radost z pohybu a možnost stále aktivně sportovat. I po tolika letech dál nastupuje do zápasů i když jak sám říká: ,,venku se nevyhrává.“

Zdroj: Jiří Svačina, Boxrec