Rozhodčí Pavel Touš: Neutrální rozhodčí prý jen pro titulové zápasy. Odborně? Spíš zmatek než jistota

V nedávném podcastu u Wilyho se rozhodčí Pavel Touš rozpovídal o systému nasazování rozhodčích na zápasy v organizaci Oktagon MMA. Z jeho výroků ale vyplývá spíše zmatek než jistota. A přestože vystupuje v pozici rozhodčího s letitými zkušenostmi, stále častěji působí dojmem člověka, který nerozlišuje fakta od dojmů a svými veřejnými vystoupeními spíš poškozuje důvěryhodnost profese, kterou zastupuje.

Pavel Touš vyhlašuje vítěze zápasu Eckerlina - výsledek byl poté přehodnocen, protože rozhodčí Touš nesprávně vyhodnotil úder soupeře jako faul a dal Eckerlinovi čas na zotavenou, ve chvíli kdy měl již prohrát zápas

Neutrální rozhodčí? Prý jen výjimečně

Touš v podcastu tvrdil, že zásada nasazovat tři neutrální rozhodčí, případně rozložení 1 domácí – 1 neutrální – 1 hostující, se vztahuje pouze na titulové zápasy. Podle něj má Oktagon v jiných případech volnost a může si to „dělat, jak chce“.

Toto můžeme pozorovat např. na zápase Cigánik vs. Halimson, kde rozhodovali dva Češi a jeden Němec, a hlavní rozhodčí v kleci byl opět Čech. V kontextu mezinárodních standardů působí takové složení jako jednoznačný střet zájmů, nicméně Touš to bagatelizoval slovy, že „aspoň se snaží“, a dodal, že třeba UFC na tohle úplně kašle. Tomu se říká whataboutismus (česky také co-by-ismus) nebo odvádění pozornosti formou přesměrování viny.

Když rozhodčí Touš mluví bez ověření

Fanoušci si ale všimli, že podobné nejasnosti a nepřesnosti jsou v Toušových vystoupeních opakovaný vzorec. V diskusi pod videem jej uživatel upozornil na několik konkrétních chyb:

• tvrzení, že David Dvořák není v žebříčku FightMatrix, přestože je,

• mylné označení výsledku Kincl vs Pukač 1 jako split decision (správně majority),

• připisování výroků Patriku Kinclovi, které nikdy neřekl (např. že si „Robo nezaslouží zápas“).

Problém není jen v těchto chybách, ale v tom, s jakou jistotou je Touš říká, aniž by si cokoli ověřil. Na připomínky reaguje buď podrážděně, nebo je odbývá s tím, že se „natáčí bez přípravy“ a že fanoušci by neměli brát jeho slova tak vážně. Jenže u člověka, který pravidelně rozhoduje na největších galavečerech Oktagonu, se přirozeně očekává jiný přístup.

Tři zranění kvůli špatnému ukončování

A to není jediný problém. Pavel Touš má za sebou minimálně tři případy, kdy byl při ukončování zápasu zraněn přímo v kleci. Nešlo přitom o nešťastnou náhodu, ale o důsledek neprofesionálního způsobu zásahu – místo aby aktivně odstrčil útočícího bojovníka nebo ho chytil za tělo, skočil přímo na vypnutého soupeře, čímž vystavil sebe i oba zápasníky zbytečnému riziku.

Takový přístup není jen neefektivní, ale přímo ohrožuje bezpečnost všech zúčastněných. A přesto se v Oktagonu jeho jméno stále objevuje mezi hlavními rozhodčími. Fanoušci si kladou otázku, proč organizace nevyžaduje vyšší standard – a zda vůbec existuje jakákoli vnitřní kontrola kvality rozhodování.

Komunita je rozdělená. Kritika? Prý „zbytečně tvrdá“

Když se objevila kritika na Toušovu adresu, někteří fanoušci se jej okamžitě zastali. Argumentují, že „dělá, co může“, že „obohacuje komunitu svými postřehy“ a že „bychom měli být vděční, že si udělá čas“.

Jenže právě tenhle přístup – kdy se mýlit je v pořádku, protože to myslíte dobře – je přesně to, co v profesionálním sportu nemá mít místo. Nejde o osobní sympatie, ale o výkonnost, odbornost a odpovědnost. A jestli někdo v pozici rozhodčího neumí zacházet s fakty, ani bezpečně ukončit zápas, není to drobný přešlap – ale systémový problém.

Závěrem...

Pavel Touš má na domácí MMA scéně bezpochyby významné postavení, ale jeho opakovaná selhání ukazují, že funkce a odbornost nejsou totéž. Ve sportu, kde rozhodnutí rozhodčího může změnit kariéru zápasníka, není prostor pro „tušení“ místo znalosti a „snahu“ místo řádu.

Dokud se bude profesionální rozhodování omlouvat volností výkladu a nedbalostí, bude mít československé MMA pořád problém být bráno vážně i zvenku.

Autor: Matthew