Příběh Michala Martínka – od Oktagonu po nejisté vody světové scény
- Matthew Write
- 20. 7.
- Minut čtení: 4
Michal Martínek, někdejší šampion těžké váhy Oktagon MMA, zažil po svém odchodu ze středoevropské organizace tvrdý návrat do reality světového MMA. Jeho bilance od roku 2019 hovoří jasně – výkyvy, rychlé porážky, ale i občasné záblesky naděje. Po nejnovějším vítězství v KSW 108, kde Matheus Scheffel nenastoupil do druhého kola kvůli zranění ruky, má Martínek bilanci v KSW srovnanou na 3 výhry a 3 porážky. Přesto se vznáší několik otazníků – o jeho výkonech, profesionalitě i budoucnosti.
Martínkova aktuální bilance je 12-6. Pokud by tedy Martínek nebyl kolega Karlose Vémoly z Reinders gymu, jistě by o něm Karlos Vémola říkal, že Martínkova bilance je taková, že jeden ze tří zápasů vždy prohraje a to není nejlepší, jak se již několikrát vyjádřil na adresu jiných bojovníků. Slova Karlose Vémoly mají na československé MMA scéně váhu.

Bilance, která nevzbuzuje důvěru
Po odchodu z Oktagonu Martínek bojoval v Dana White's Contender Series, kde byl v prvním kole uškrcen Rodrigem Nascimentem. Tuto prohru Martínek připisuje na vrub hlavně místu konání, což byl UFC Apex. Martínek byl již prý zvyklý bojovat před diváky a do tohoto zápasu se nedostal. Poté přešel do ruské organizace ACA, kde si připsal jen jednu výhru na split decision a k tomu dvě porážky. V KSW je jeho bilance 3–3, ale jedna z výher byla právě ta poslední, kdy soupeř vzdal kvůli zranění. Pokud bychom vzali období po odchodu z domácí scény jako celek, Martínek má záporné skóre a s výjimkou výhry nad Prince Aounallahem nepředvedl žádný přesvědčivý výkon proti silnému soupeři.
Přesto sám proklamuje, že je v top 5 těžké váhy KSW a jde si pro titul. Jeho ambice jsou zjevné – cílí na šanci proti šampionovi Philu De Friesovi, který má za sebou neuvěřitelných 12 obhajob pásu v řadě. Přestože Martínek tvrdí, že na takovou šanci míří, 99 % fanoušků předpokládá, že by šlo o jednoznačnou záležitost a De Fries by dominoval. Realita a ambice se tak v Martínkově případě dost zásadně rozcházejí.
Podvažování do těžké váhy – chyba nebo lhostejnost?
Dalším častým tématem, které fanoušci zmiňují, je Martínkův přístup ke shazování váhy. Limit těžké váhy je 120 kg, přičemž Martínek opakovaně nastupuje s váhou kolem 112–114 kg. Ve svém posledním zápase proti Scheffelovi vážil 112,9 kg, zatímco soupeř šel téměř "na limit" s 119,7 kg. To je rozdíl skoro 7 kilogramů – v těžké váze často rozhodující faktor. Ve světě, kde každý kilogram může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a těžkým KO, se to zdá jako známka neprofesionality nebo nezájmu o detaily.
Zatímco jiní těžkotonážníci (např. Darko Stošić nebo Daniel James) budují sílu a hmotu k dosažení dominance, Martínek působí dojmem, že ani neví, kam přesně patří.
Dvojí metr? Případ Pešta vs Scheffel
V souvislosti s poslední výhrou nad Scheffelem, který vzdal kvůli zranění ruky, Martínek nabídl odvetu, aby soupeři umožnil spravedlivý návrat. Tato gesta jsou sympatická – dokud si ale člověk nevzpomene na situaci s Viktorem Peštou. V roce 2019 Martínek porazil Peštu právě kvůli zranění a když Pešta tehdy vyjádřil přání na odvetu, Martínek takovou možnost zcela odmítl s tím, že výhra byla z jeho strany zasloužená, protože zranění mu způsobil on.
Nyní, po několika letech, sám "navrhuje" Peštovi odvetu, ale pod podmínkou, že mu KSW garantuje titulovou šanci v případě výhry. Pokud ne, údajně nemá zájem. Tento přístup budí otázky – o konzistenci, motivech i celkovém postoji k soupeřům. A také působí dost zvláštně, když uvážíme, že Martínek má v KSW jen vyrovnanou bilanci 3–3, což rozhodně není výsledkový profil, který by zaručoval titulovou šanci.
Věk, forma, motivace Michala Martínka
Martínkovi je 35 let, což u těžké váhy není kritické, ale rozhodně už není mladým prospektem. Zkušenosti má, tréninkové zázemí také (Reinders MMA, příležitostně Ankos MMA v Poznani), ale i přesto se jeho výkony často jeví jako nedotažené nebo unavené. Ve zlomových chvílích ho soupeři dokázali ukončit během minut – Denis Smoldarev za 34 sekund, Stošić za dvě minuty, Vojčák ve druhém kole.
Zůstává tak otázka, zda Martínek vůbec ještě dokáže motivovaně a komplexně růst jako bojovník, nebo už spíše jen „dobíhá kariéru“, bere zápasy, které přijdou, a doufá, že něco vyjde.

Co dál?
Martínek se v rozhovoru po zápase svěřil s touhou bojovat na KSW 111 v Třinci. Klidně bude prý bojovat s Peštou, pokud ho organizace poté posune k titulové šanci, pokud by tomu tak nebylo, přál by si jiného soupeře z TOP 5. S Vojčákem i Stošičem již Martínek pohořel, chtěl by odvetu s jedním z nich nebo by se raději utkal např. s Wrzoskem, který byl před KSW 108 na třetím místě žebříčku těžké váhy? To nám jistě ukáže čas.
Závěr: Čas na změnu?
Michal Martínek rozhodně není špatný zápasník – jeho vítězství nad Viktorem Peštou, Danielem Dittrichem nebo Stawowým ukazují, že techniku a tvrdost má. Ale světová scéna vyžaduje víc než jen „někdy dobrý zápas“. Vyžaduje systematickou práci na sobě, precizní fyzickou přípravu a schopnost růst i po třicítce.
Pokud chce Martínek skutečně šlapat cestu k titulové šanci, bude muset začít stavět na realitě – a ne na domněnkách o vlastní pozici v žebříčku. Jinak mu hrozí, že se jeho kariéra bude dál rozplývat v šedi průměrnosti – i přesto, že jeho jméno bude dál figurovat v titulkových spekulacích.
Autor: Matthew








