Historie českých boxerských titulů: Přehled mistrů napříč váhami
- Matthew Write
- 7. 2. 2025
- Minut čtení: 13
V České republice se o boxerské tituly bojuje již od roku 1919. Historicky první šampion byl Willy Hofreiter. Boxoval ve střední váze. V článku jsou informace o titulech všech váhových kategorií.
Czech Super Bantam - do 55,338 kg = 122 liber
Patrik Bartoš během své kariéry čtyřikrát porazil Nikolase Botoše, přičemž dvakrát proti němu získal titul Czech Super Bantam. První titul si připsal v roce 2016, když Botoš vzdal zápas v pátém kole, a druhý titul získal v roce 2019 technickým knokautem ve druhém kole. Nikolas Botoš má nepříznivou bilanci 0-9 a od roku 2015 prohrává všechny své zápasy v Česku i Německu, kde nenašel recept na žádného soupeře. Nikolas Botoš sice v českém i německém ringu nenašel vítěznou formu, přesto se stal stabilní součástí domácí scény. Bartoš upevnil svou pozici v této váhové kategorii a proti Botošovi potvrdil svou dominanci a několikrát v průběhu let zpečetil jeho pokračující sérii porážek.
Czech Feather - do 57,152 kg = 126 liber
V pérové váze (featherweight) se v historii českého boxu udály 4 titulové zápasy, které se konaly v České republice. Nejnovějším šampionem byl Zsolt Botos, který v roce 2003 získal titul Czech Feather (neobsazený) technickým knokautem ve čtvrtém kole proti Vladimiru Bukovému. Do zápasu nastupoval se skóre 3-8 proti soupeři, který měl bilanci 0-9. Zajímavý duel.
Naopak historicky první šampion této váhy byl Stan Bašta. Porazil Václava Procházku technickým knokautem v devátém kole jejich vzájemného zápasu v roce 1395. Bašta také zvítězil na body proti Švarcovi v roce 1937, čímž obhájil svou pozici šampiona. Jeho první titulový soupeř Václav Procházka ovšem nezahálel a vydal se na zběsilou jízdu profesionálním boxem. Absolvoval 22 zápasů, hlavně ve Francii, ale i v Česku. V roce 1937 jich stihl 18. 12 z těchto 22 klání vyhrál a poté se postavil znovu svému přemožiteli Stanu Baštovi. 26. listopadu 1937 se v Pražské Lucerně odboxovalo 12 kol, které rozhodli o triumfu Václava Procházky a zisku titulu Czech Feather. Byl to jeho devatenáctý a poslední zápas tento rok. Procházka ve své kariéře vybojoval ještě titul lehké a velterové váhy. Svou kariéru zakončil s bilancí 29 vítězství, 25 porážek a 6 remíz.
Czech Super Feather - do 58,967 kg = 130 liber
V super pérové váhové kategorii se neudál zatím žádný titulový souboj. Na 15. února je ovšem v plánu titulový souboj právě v této váze. V Rakovníku se utká Patrik Bartoš s Petrem Randýskem. Bartoš byl již zmíněný výše v kategorii Super Bantam. Nejedná se o shodu jmen. V duelu s Randýskem stojí také proti boxerovi se zápornou bilancí. Randýsek má na kontě 3 vítězství a 4 porážky oproti předchozímu soupeři Bartoše, který vítězství v kariéře nezažil. Bartošovi stejně jako Randsýkovi chybí jedno vítězství k neutrální bilanci. Má totiž aktuálně 23 vítězství a 24 porážek. Získá Bartoš další titul? Jak je možné, že o titul bojují boxeři se zápornou bilancí? Jsou opravdu ti nejlepší, kteří se o něj mohou utkat?
To je tedy parádní zápas o titul—jeden borec 23-24, druhý 3-4, a přitom jde o volný pás. To ukazuje, jak je český profi box v některých váhách slabý na konkurenci. Pokud Bartoš vyhraje, bude mít vyrovnaný rekord 24-24 a titul, což by bylo celkem úsměvné, ale vlastně zasloužené, když vezmeme v potaz jeho zkušenosti oproti Randyskovi. Bartoš je neaktivní, už více než rok neměl zápas. V žebříčku najdeme na prvním místě jediného českého boxera s kladnou bilancí v této váze, kterým je Jasur Zaripov, narozený v Uzbekistánu, ale žijící v ČR. Na kontě má jen 3 zápasy a tak jeho titulový čas možná teprve přijde.
Czech Light - do 61,237 kg = 135 liber
O titul lehké váhy se bojuje již od roku 1926. Šampion této váhy byl korunován již 12×. 26. března se v Praze odehrál první souboj. Svedl ho Josef Vlček s Fredem Abrahamem. Vlček triumfoval již v prvním kole technickým knokautem. Rodák z Kladna končil kariéru se zápornou bilancí, což je pro šampiona nezvyklé. Svůj titul lehké váhy neobhajoval a svou kariéru zakončil v roce 1930 s bilancí 6-10-2.
V roce 1932 byl titul neobsazený. Valda Novotný tedy vyzval Pokorného. Odboxovali spolu 12 kol a titul si odnesl Novotný. V roce 1938 podlehl Procházka, zmíněný výše v kategorii Czech Feather, boxerovi Egonovi Klumplerovi. Klumpler zvítězil knokautem v pátém kole z vypsaných dvanácti kol. V roce 1945 odboxoval ještě jeden duel o 4,4 kg těžším domácím boxerem v Německu a poté skončil kariéru.
Po roce 1946, kdy se šampionem stal rovněž výše zmíněný Stan Bašta, když technickým knokautem přemohl Václava Ulricha, se historie titulu v lehké váze odmlčela na dlouhá desetiletí. Až v 90. letech se znovu objevili domácí boxeři usilující o český titul. Zdenek Vyskala vybojoval titul nad Karlem Bauerem v roce 1994. Titul byl znovu dán do hry v roce 2008. Araik Sachbazjan porazil Zsolta Botoše. Zsolt je otec Nikolase Botoše, výše zmíněného boxera bez výhry. Zsolt Botoš má bilanci 6-46-1 a je tedy úspěšnější boxer.
V moderní éře se titul stal větší součástí profesionálního boxu a o pás bojovalo několik nadějných talentů. Oproti minulosti se tři poslední titulové zápasy rozhodovaly na body. Kategorii dlouhodobě ovládali boxeři, kteří se snažili prosadit i na mezinárodní scéně. V roce 2013 vybojoval titul Parlagi proti Michalovi Dufkovi a svůj triumf dokonce opakoval v roce 2018 proti stejnému soupeři. Současný držitel titulu Denis Bartoš jej získal v roce 2023 proti Janovi Kafkovi a patří mezi nejaktivnější bojovníky této váhové divize. Bude obhajovat 15. února proti Michalovi Slavíkovi. Bartoš má pozitivní bilanci 13-8 a jeho soupeř zápornou bilanci 2-13. Vypadá to na zajímavý český boxerský trend.
Czech Super Light - do 63,503 kg = 140 liber
Titul Czech Super Light byl v posledních letech několikrát vypsán jako neobsazený, přičemž o něj bojovali různí domácí boxeři. Prvním známým šampionem byl Michal Dufek, který v roce 2016 získal titul vítězstvím na body nad Lukášem Radicem. Následně titul drželi Josef Zahradník, Miroslav Šerban a Erik Agateljan, kteří si jej připsali po bodových výhrách v desetikolových duelech. Poslední zaznamenaný titulový zápas proběhl 9. listopadu 2024, kdy Jan Maršálek zvítězil nad Michalem Dufkem technickým rozhodnutím ve čtvrtém kole. Kategorie super lehké váhy tak zažila několik proměn šampionů, přičemž žádný z nich svůj titul dlouhodobě neobhájil.
Jistě zaujme informace, že o první titul v roce 2016 boxoval Michal Dufek, boxer s pozitivní bilancí, proti Lukášovi Radicovi, který nastupoval do zápasu s negativním rekordem 3-5-1. Končil kariéru s bilancí 3-14-1. Po zápase o titul již odnášel ze zápasů pouze porážky. Poslední zápas odboxovali boxeři Maršálek s Dufkem, kteří se oba pyšní pozitivním skóre. Maršálek nastupoval s bilancí 11-7 a Dufek s bilancí 37-35-2.
Czech Welter - do 66,678 kg = 147 liber
Veltrová váha v českém profesionálním boxu má dlouhou a pestrou historii, sahající až do první poloviny 20. století. Mezi její první známé šampiony patřil František Dykast, který kraloval v letech 1926 až 1930 a získal několik titulových vítězství, včetně dvou výher nad Tommym Poetschem. Ve 30. a 40. letech dominovali Eduard Hrabák, Arnošt Sochor a Václav Procházka, kteří mezi sebou několikrát soupeřili o domácí titul. Například Procházka se v roce 1941 utkal s Františkem Habou a získal vítězství na body, zatímco v roce 1943 Sochor obhajoval titul proti Vladimíru Marešovi.
Eduard Hrabák svůj titul 3× obhájil, čímž se zapsal jako nejdominantnější šampion této kategorie v historii českého boxu. Dosud nikdo nepřekonal jeho počet obhajob během jeho kralování v letech 1934 až 1937.
Po roce 1946, kdy se šampionem stal Julius Zeyer, ale český titul ve veltrové váze na dlouhé dekády zmizel ze scény a nebyl aktivně udělován. K jeho obnovení došlo až v moderní éře, kdy si o něj začali říkat noví bojovníci. V roce 2018 se šampionem stal Jakub Chval, který titul získal výhrou nad Richardem Walterem. V roce 2022 se pak titulu chopil Pavel Polakovič, když porazil Josefa Zahradníka a následně úspěšně obhájil proti Erikovi Agateljanovi. Polakovič již není aktivní boxer. Na doporučení lékaře se kariéry boxery vzdal jako neporažený šampion s bilancí 11-0. Získal dokonce i neobsazený titul WBC CISBB Super Light, což byl největší úspěch jeho kariéry.
I když v posledních desetiletích nebylo české mistrovství ve veltrové váze tak pravidelně obhajováno jako v minulosti, jeho historie ukazuje, že tato kategorie vždy hrála důležitou roli v českém boxu. Zápasy v této váze patřily k vrcholům domácích galavečerů a v budoucnu může dojít k dalšímu oživení titulových bojů. Bohužel není žádný titulový souboj aktuálně naplánovaný.
Czech Super Welter - do 69,853 kg = 154 liber
Supervelterová váha má v českém profesionálním boxu více než třicetiletou historii, i když titulové boje v této divizi nebyly vždy pravidelné. Mezi prvními známými šampiony v této kategorii byl Martin Vrabel, který v roce 1994 porazil Alojze Kudláče na body v Karlových Varech. V roce 2002 se Radek Hrabák utkal s Yurim Zaytsevem v Bílině a zvítězil rovněž na body. O rok později si Michal Bilák připsal bodové vítězství nad Patrikem Hruškou v Hotelu Hilton v Praze. V roce 2007 se Hruška pokusil získat titul zpět, ale v těsném souboji podlehl Romanu Dzhumanovi na split decision (neshodné rozhodnutí). Všechny duely byly tedy vyrovnané a skončily až bodovým rozhodnutím.
Po delší pauze se český supervelterový titul vrátil do hry v roce 2015, kdy Štěpán Horváth porazil Michala Vosyku jednomyslným rozhodnutím v Ústí nad Labem. V roce 2022 si Vladimir Lengál připsal dvě titulová vítězství – nejprve porazil Richarda Waltera technickým knokautem ve třetím kole, následně ukončil Patrika Baláže knokautem ve čtvrtém kole v Lucerně. Byl prvním šampionem, který vyhrál knokautem titul v této váhové kategorii. Lengál se nyní věnuje smíšeným bojovým uměním a působí v organizaci Oktagon MMA. Baláž se ale nevzdal a v roce 2023 se znovu zapojil do titulových bojů, když porazil Jana Šindeláře na body. V roce 2024 pak remizoval s Milanem Ganoškou na split decision (neshodné rozhodnutí) a obhájil takto titul šampiona. O dva měsíce později si spravil chuť výhrou nad stejným soupeřem jednomyslným rozhodnutím.
Nejnovějším držitelem českého supervelterového titulu se v červnu 2024 stal Miloš Beránek, který v Brně porazil Maria Zabojníka technickým knokautem v devátém kole. Tento zápas ukázal, že česká scéna v této váze stále žije a boj o titul může být atraktivní pro fanoušky i nové vyzyvatele. Supervelterová divize v České republice sice nemá tak bohatou historii jako jiné váhové kategorie, ale její návraty na scénu ukazují, že stále má své místo v domácím profesionálním boxu.
Czech Middle - do 72,574 kg = 160 liber
Střední váha v českém profesionálním boxu má dlouhou historii sahající až do počátku 20. století. Prvním doloženým šampionem byl Willy Hofreiter, který v roce 1919 získal titul vítězstvím na body nad Wallacem. Svůj titul poté 2× obhájil. Mezi rané šampiony patřili také Hermann Czirolnik, František Dykast a Vilda Jakš, kteří se utkali o titul. Zápasy se v té době konaly především v pražské Lucerně, která se stala tradičním místem českého boxu. Vítězství byla nejčastěji dosažena na body, ale docházelo i k knokautům a diskvalifikacím, například když Vilda Jakš vyhrál v roce 1933 po diskvalifikaci Františka Dykasta. Jejich předchozí titulový duel skončil remízou, byl to tedy skvělý triumf pro Jakše.
V novodobé historii patří mezi významné šampiony Lukáš Konečný, který v roce 2009 získal titul vítězstvím nad Attilou Kissem a následně jej obhájil proti Ionutovi Trandafirovi. Nyní je vysoký funkcionář českého svazu boxerů profesionálů (ČUBP) a vypisuje pro boxery jejich titulové zápasy. Také je potom zapisuje na Boxrec, který funguje jako databáze všech boxerských zápasů pod profesionálními a amatérskými pravidly.
Po něm následovali boxeři jako Anatoli Hunanyan, Tomáš Bezvoda a bratři Viktor a Erik Agateljanovi, kteří v posledních letech dominovali této váhové kategorii. Souboje v této éře se nejčastěji rozhodovaly na body (UD nebo SD), ale občas se objevily i technické knokauty, například když Hunanyan v roce 2015 porazil Bronislava Kubína před limitem.
Současným držitelem titulu je Erik Agateljan, který jej získal vítězstvím nad Miroslavem Šerbanem v roce 2023 a obhájil ho těsným rozhodnutím proti Miloši Beránkovi v roce 2024. Jeho předchůdci v posledním desetiletí několikrát měnili tituly mezi sebou, což ukazuje na vysokou konkurenci v české střední váze. Většina titulových zápasů probíhá na deset kol, přičemž rozhodnutí na body jsou nejčastější formou ukončení. Tato váhová kategorie proto i nadále zůstává jednou z nejprestižnějších v českém boxu.
Czech Super Middle - do 76,205 kg = 168 liber
Super střední váha je v českém profesionálním boxu relativně mladou, ale velmi dynamickou váhovou kategorií. V průběhu let se zde vystřídalo několik šampionů, přičemž tituly často měnily majitele. V poslední době na sebe upozornil Milan Procházka, který v roce 2024 získal titul vítězstvím nad Pavlem Albrechtem a chystá se jej obhajovat v nadcházejícím zápase v únoru 2025. Kategorie je známá svou vyrovnaností, ale nechybí ani dominantní výhry před limitem.
Historicky zde působili i další významní bojovníci, jako Robert Rácz, Marek Andrysek či Roman Vanický, kteří v různých obdobích získali titul. Zápasy této kategorie se často konají v prestižních českých halách, jako je Lucerna či Grand Hotel Pupp v Karlových Varech. Významnou roli v minulosti hrály také slovenské a srbské lokality, kde proběhlo několik titulových soubojů. Styl boje ve super střední váze kombinuje technickou preciznost střední váhy se silou a tvrdostí polotěžké váhy, což přináší atraktivní a fyzicky náročné duely.
Současná scéna super střední váhy v Česku je velmi zajímavá a lze očekávat další dramatické souboje. Nadcházející zápas mezi Procházkou a Albrechtem v Brně může potvrdit nebo změnit hierarchii v této váze. Vzhledem k tomu, že se v posledních letech objevují noví talentovaní bojovníci, lze očekávat, že tato kategorie bude i nadále nabízet kvalitní a vyrovnané zápasy s vysokou úrovní boxerského umění.
Czech Light Heavy - do 79,378 kg = 175 liber
Polotěžká váha má v českém profesionálním boxu dlouhou a pestrou historii, sahající až do 20. let 20. století. Prvním doloženým šampionem byl Jaroslav Svoboda, který v roce 1927 získal titul vítězstvím nad Belou Czirolnikem v Lucerně. Tato váhová kategorie se v meziválečném období těšila značné popularitě, přičemž většina titulových duelů se konala v Praze.
Ve 30. a 40. letech patřili mezi dominantní postavy polotěžké váhy Josef Hrubes, Karel Muller a Jan Olsanský. Hrubes v roce 1939 porazil Vavřinu a připsal si titulový triumf v Lucerně. Muller se stal šampionem v roce 1941 po vítězství nad Hrubesem na body. O dva roky později se titul přesunul do rukou Olsanského, který dvakrát porazil Mullera – nejprve na body a poté knokautem.
Po druhé světové válce zájem o polotěžkou váhu v Československu postupně upadal a znovu se do popředí dostala až koncem 20. století. Významným momentem bylo vítězství Milana Konečného v roce 1999, kdy získal titul po technickém knokautu nad Antonem Lasčákem. Další důležitý zápas se odehrál až v roce 2005, kdy Ladislav Kutil porazil Jiřího Svačinu na body v hotelu Hilton v Praze.
V 21. století česká polotěžká váha pokračovala v nepravidelném pořádání titulových soubojů. Po Ladislavu Kutilovi se na scéně objevili další šampioni, ale kategorie nadále neměla stabilního vládce. Mezi roky 2005 a 2018 se pás několikrát uvolnil, přičemž mezi jeho držitele patřili Jiří Svačina, Ladislav Kutil, Miguel Velozo či Tomáš Adámek. V posledních letech se pak situace opakovala – titul byl často vypsán jako volný a pravidelně se o něj bojovalo. Od roku 2017 se v této kategorii výrazně angažoval Ondřej Budera, který v roce 2021 nad Rybou a v roce 2022 získal pás vítězstvím nad Jozefem Jurkem. Nicméně ani jeho panování netrvalo dlouho a už v roce 2023 ho porazil Tomáš Adámek, čímž si připsal další triumf v této váze. Zdá se, že polotěžká divize v českém profesionálním boxu nadále trpí nestabilitou a absencí dlouhodobých šampionů.
V červnu 2023 získal pás Tomáš Adámek, když těsně porazil Viktora Agateljana na split decision v Ústí nad Labem. Titul se však znovu uvolnil a v srpnu 2024 o něj bojoval Rostislav Zich proti Michalu Rybovi, kterého porazil jednoznačně na body. Ani Zich ale dlouho pás nedržel – už v září 2024 se konal další titulový duel mezi Lukášem Šimkem a Tomášem Bezvodou, který skončil remízou. To znamená, že titul v současnosti nemá majitele, což jen potvrzuje dlouhodobou nestabilitu této váhové kategorie.
V této kategorii zatím není vypsaný další titulový duel. Zabojuje znovu Šimek s Bezvodou nebo se utkají jiní boxeři? Dle žebříčku by se měl Ryba utkat se Zichem. Tito boxeři se ovšem již utkali v roce 2024. Tich uvolnil pás. Zabojuje o něj znovu? Budoucnost této váhy skýtá zajímavé otázky. Ještě zajímavější budou odpovědi ve formě skvělých výkonů boxerů na galavečerech v titulových zápasech.
Czech Cruiser - do 90,719 kg = 200 liber
Cruiserweight, neboli křížová váha, je v českém profesionálním boxu tradičně jednou z nejstabilnějších kategorií s několika výraznými šampiony. Prvním dominantním jménem byl Milan Konečný, který titul držel už v roce 2002 a úspěšně ho obhájil. Po něm se do popředí dostal Roman Kracík, který od roku 2004 získal a 2x obhájil český pás. Luboš Šuda si titul připsal v roce 2005. Poté znovu 2x triumfoval Kracík. V roce 2012 znovu Šuda.
Jaromír Soukup si 9. prosince 2009 v pražském hotelu Pyramida připsal vítězství technickým knokautem ve třetím kole nad běloruským Dzmiritim Kutasem a získal tak uvolněný titul českého šampiona v křížové váze. Zápas, který měl být vyvrcholením večera, však vyvolal spekulace o regulérnosti. Kutas, jenž měl v profesionální bilanci samé porážky a nebyl považován za konkurenceschopného soupeře, údajně obdržel finanční pobídku, aby nekladl odpor. Zda šlo o promyšlenou manipulaci nebo pouze o jednostrannou dominanci českého veterána, zůstává otázkou, která dodnes vyvolává rozpaky mezi fanoušky i odborníky.
K dalším držitelům patřili Radek Linka a David Vicena, přičemž právě Vicena vybojoval titul v roce 2016, což byl zatím poslední zaznamenaný duel o český pás v této váhové kategorii.
V posledních letech do dění v české cruiserweight kategorii výrazně zasáhl Vasil Ducár, který se stal jedním z nejaktivnějších a nejúspěšnějších šampionů. Poprvé bojoval o tento titul v roce 2018, kdy remizoval s Vladimírem Řezníčkem. Ducárův největší rival v této kategorii je Pejsar, který se několikrát pokusil získat titul a v roce 2020 se mu to podařilo vítězstvím nad Davidem Vicenou. Od prosince roku 2020 kraloval Ducár. Titul si několikrát připsal díky vítězstvím nad soupeři Marek Procházka, Václav Pejsar či právě Řezníček, se kterým dříve remizovali. V poslední době se do bojů o český pás zapojil také Viktor Agateljan, který porazil Pejsara a nyní má naplánovaný titulový zápas s Ducárem v dubnu 2025.
V křížové váze se zdá, že si střídají/současně drží pásy dva boxeři – Řezníček a Agetalijan, což je v profesionálním boxu nepřípustné. Titul se neobhajuje, ale je o něj vypsaný zápas vždy méně než po roce. Šampion má přitom období jednoho roku na obhajobu. Pokud má mít domácí boxerská scéna důvěryhodnost, je nutné zavést a dodržovat jasná pravidla, která zajistí, že titul bude skutečně odrážet kvalitu šampionů, a ne chaos.
Lukáš Konečný se vyjádřil ke kategorii Křížové váhy: „Situace je složitější. Pokud se nepletu mel titul Řezníček ale neobhajoval přes půl roku. Proto byl titul volny a boxoval o nej Pejsar s Agateljanem. Poté během cca 2 měsíců chtěl o titul bojovat opět Řezníček, ale na obhajobu bylo logicky brzo pro Agateljana, takze se dohodli že o něj bude Řezníček boxovat a pak se připadne střetne vítěz s Agateljanem. Mezitím však usoudil Řezníček že již nebude hubnout do křížové váhy a proto bude souboj Ducar Agateljan.“ Konečný tedy vysvětlil, že je vše na profesionální úrovni.
Czech Bridgerweight do 101,505 kg = do 220 liber
Váhová kategorie Bridgerweight bylo schválena v roce 2020 nejuznávanější boxerskou asociací WBC (World Boxing Council). V roce 2023 byla přijata asociací WBA (World Boxing Association). ČUBP ( Česká Unie Boxerů Profesionálů) byla progresivnější než WBA. V roce 2022 se konal první titulový zápas.
Dne 25. června 2022 se Václav Pejsar utkal s Pavlem Šourem o premiérový český titul v bridgerweight divizi. Zápas se konal na hlavní kartě galavečera a proběhl na deset kol po třech minutách. Pejsar nastoupil do souboje s váhou 99,3 kg, zatímco Šour byl o něco těžší. Po vyrovnaném průběhu nakonec Pejsar zvítězil jednomyslným rozhodnutím rozhodčích a stal se historicky prvním českým šampionem v této váhové kategorii. Duel řídil zkušený rozhodčí Bohumil Ruckschlos a výsledek zápasu potvrdil Pejsarovu převahu v technické i taktické rovině.
Václav Pejsar dal šanci bojovat o tento pás 16. června 2023, když předtím přijal výzvu Lukáše Fajka. Lukáš Fajk uvedl, že Pejsar požadoval 250 000 Kč od stáje Patron Boxing za tento zápas. Pejsar nastoupil do souboje jako šampion, zatímco Fajk usiloval o svůj druhý významný titul v profesionální kariéře. První titul který získal byl UBO continental a získal ho v Německu po výhře na body. Porazil Sanela Hasanoviće. Zápas o český Bridgerweight pás byl vyrovnaný a dramatický, přičemž klíčovým momentem se stalo třetí kolo, ve kterém Pejsar poslal Fajka k zemi. Fajk byl v tomto zápase jediným z obou boxerů, kdo byl sražen k zemi. Fajk ovšem přežil počítání rozhodčího a mohl pokračovat v boji. Přestože Pejsar ukázal svou sílu, Fajk se dokázal otřepat, postupně získával převahu a nakonec zvítězil jednomyslným rozhodnutím bodových rozhodčích. Díky této výhře se stal novým českým šampionem v bridgerweight divizi a potvrdil svůj vzestup na české boxerské scéně.
Czech Heavy - přes 90,719 kg = přes 200 liber
Počátky českého profesionálního boxu v těžké váze sahají až do roku 1920, kdy se prvním známým držitelem titulu stal Joe Jahelka. Ten si připsal vítězství nad František Růžičkou, který mu titul v roce 1921 sebral v odvetě. Uspěl v devátém kole. Následující dekády přinesly několik dalších šampionů, mezi nimiž vynikal například Josef Hampacher, jenž se v roce 1931 stal šampionem po vítězství nad Leo Seidlem. Zápas ukončil už v prvním kole, což bylo na tehdejší dobu poměrně neobvyklé.
Ve 30. a 40. letech se česká těžká váha začala více profilovat, přičemž do popředí se dostali boxeři jako Ruda Ambroz a Jan Oslanský. Ambroz se stal šampionem v roce 1934, kdy v dramatickém souboji porazil Josefa Hampachera. Později, v roce 1943, převzal titul Oslanský, který nejprve zvítězil nad Vavřinou a poté byl vyzván Ambrozem, avšak v tomto souboji padl. V odvetě rovněž nebyl úspěšný. Ambrož byl opravdu dominantní šampion. Válečná léta sice omezila rozvoj boxerské scény, přesto si český profesionální box udržel kontinuitu, a právě v této době se formovaly základy, na kterých stavěla budoucí generace těžkých vah.
Od druhé poloviny 20. století začala česká těžká váha nabývat na významu a profesionalizaci. Ondřej Pála se v již dalším století stal dominantní postavou divize a svůj titul si držel v letech 2005 a 2006. Po něm se v roli šampiona vystřídali další bojovníci, včetně Václava Pejsara a Pavla Šoura, kteří mezi lety 2016 až 2019 svedli několik klíčových duelů o titul.
Současnost těžké váhy v Česku formují jména jako Tomáš Šálek a neúnavný Pavel Šour. Šálek si v posledních letech vybudoval silnou pozici a v roce 2022 získal titul po vítězství nad Pavlem Šourem. V roce 2024 obhájil titul proti Jiřímu Šurmajovi, čímž potvrdil svůj status české jedničky. Do budoucna se očekává, že bude pokračovat v dominanci, přičemž jeho nejbližší výzvou je souboj s Ivanem Balažem. Česká těžká váha tak i nadále zůstává jednou z nejprestižnějších kategorií domácího boxu, a její šampioni mají ambice prosadit se i na mezinárodní scéně. Šálek bohužel není v zahraničí úspěšný. Lukáš Konečný se po jednom z prohraných duelů vyjádřil na jeho adresu velice rezolutně. Skoro to vypadalo na konec Tomáše Šálka v boxu. Spejbl gym mu nabídl nový domov, kde získal velkou motivaci a i ve svém zápase s Balážem 12. dubna se chystá dokázat, že je právoplatným českým šampionem těžké váhy.
Závěrem…
Stav českých boxerských titulů vyvolává u fanoušků mnoho otázek. Často se v minulosti stávalo, že o titul bojovali boxeři s výrazně zápornou bilancí, kteří čelili soupeřům s pozitivním skóre a nakonec titul nezískali. Tento trend snižuje úroveň titulových zápasů a jejich sportovní hodnotu. Dalším problémem je aktuální podivné uvolňování titulů – někdy k němu dochází bez jasného důvodu, jindy šampion svůj pás ani neobhájí a ihned se vyhlašuje boj o uvolněný titul. To vytváří dojem, že se tituly rozdávají spíše administrativními rozhodnutími než skutečnými sportovními výkony. Celková prestiž českých titulů je tak velmi sporná a v některých váhových kategoriích dochází k neakceptovatelným situacím.
Na druhou stranu cesta k titulu není pro žádného boxera lehká. Čeští šampioni se pravidelně utkávají o jiné významné tituly. Někdy se jedná o světové tituly, jindy evropské. Někdy jde o významné asociace jako WBC, WBA či WBO nebo IBF. Jindy se bojuje o tituly méně významných asociací. Tituly dodávají hodnotu nad rámec klasických klání a přitahují zájem fanoušků. V roce 2025 se můžeme těšit na několik či několik desítek titulových soubojů. Jistě se máme nač těšit.
--------------------
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
Autor: Matthew
