Co skutečně zabilo PRIDE FC? Vzestup a pád legendární MMA organizace

PRIDE FC kdysi vládla MMA scéně a tvořila historii v japonských stadionech. Proč ale organizace tak náhle skončila?

Pride FC

Zlatá éra MMA: Když PRIDE vládla světu

Předtím než se UFC stalo synonymem pro smíšená bojová umění, existovala organizace, která přitahovala tisíce fanoušků do obrovských stadionů v Japonsku. PRIDE Fighting Championships byla nejen největší MMA organizací na světě, ale pro mnoho fanoušků i symbolem „zlaté éry“ tohoto sportu. Její zápasy měly atmosféru gladiátorských her a její bojovníci byli v Japonsku uctíváni jako rockové hvězdy. V devadesátých letech a na začátku nového milénia platilo, že pokud jste byli šampiónem PRIDE, byli jste považováni za nejlepšího bojovníka světa.

Unikátní pravidla a brutální realita

PRIDE FC se výrazně lišilo od tehdejšího UFC nejen estetikou, ale především pravidly. Organizace umožňovala techniky zakázané v USA: kopy do hlavy ležícího soupeře, stompování, kolena na zemi. Zápasy probíhaly v boxerském ringu, nikoli v oktagonu, a kola mohla trvat až deset minut.

To všechno dodávalo zápasům brutální nádech, ale zároveň přitahovalo pozornost. Pro fanoušky to nebyl jen sport – byl to divadelní zážitek. Bojovníci jako Wanderlei Silva, Fedor Emelianenko, Mirko Cro Cop nebo Shogun Rua se stali legendami, právě díky svým výkonům v PRIDE.

Turnaje jako z antických legend

Jedním z vrcholů organizace byly tzv. Grand Prix – turnaje, kde bojovníci zápasili několikrát během jednoho večera. Nejslavnějším z nich byl středně těžký turnaj v roce 2005, kde tehdy teprve 23letý Shogun Rua porazil v jednom roce Rampage Jacksona, Little Noga i Ricarda Aronu – a všechny ukončil před limitem. Tohle byla PRIDE – bez kompromisů, bez odkladů, jen čirá vůle, bolest a výdrž.

Temná zákulisní stránka: Yakuza

Za tím vším ale stála organizace, která nebyla tak čistá, jak se mohlo zdát. Od počátku byly s PRIDE spojeny spekulace o napojení na japonskou mafii – Yakuza. Postupem času se ukázalo, že nejde jen o domněnky. Yakuza údajně financovala akce, rozhodovala o zápasnících a dokonce manipulovala výsledky.

Bojovníci byli někdy postaveni proti nečekaným soupeřům na poslední chvíli – bez zranění či důvodu. Existují svědectví, že výměny soupeřů byly prováděny kvůli sázkám, které měli někteří vlivní lidé v zákulisí uzavřeny. Některé zápasy byly údajně „dohodnuté“, jiné jen nefér.

Kolaps PRIDE: Tichý, ale nevyhnutelný

V roce 2006 praskla bublina. Japonská média zveřejnila důkazy o vazbách mezi PRIDE a Yakuzou. Televizní stanice Fuji TV okamžitě zrušila smlouvu s organizací a to byl začátek konce. Bez televizního pokrytí v Japonsku PRIDE ztratilo své hlavní příjmy i zázemí. Rok poté bylo PRIDE prodáno konkurenční UFC.

I když UFC slibovalo, že značku PRIDE zachová, nakonec zůstalo jen u plánů. PRIDE se stalo historií a svět MMA se definitivně přesunul z Japonska do Ameriky.

PRIDE jako symbol éry, která se nevrátí

PRIDE FC nezemřelo na nedostatek diváků, peněz nebo kvality. Zemřelo na to, co jej zpočátku pohánělo – mafii, moc a zákulisní manipulaci. Ale vzpomínky na tu éru přetrvávají. Dnešní fanoušci MMA dodnes vzpomínají na divoké zápasy, neuvěřitelné turnaje a atmosféru, jakou už žádná jiná organizace nedokázala napodobit.

PRIDE možná skončilo, ale jeho odkaz žije v legendách, které v ringu psaly historii.

Zdroj: Tapology, Youtube

Autor: Matthew