Angelo Volpe o možném pokračování se Sivákem: „On mě nezajímá“

Jméno Angela Volpeho se znovu objevilo v souvislosti s Václavem Sivákem. Český postojář totiž na poslední pozápasové tiskové konferenci zmínil, že by se chtěl posunout do váhové kategorie 67 kilogramů, což okamžitě znovu otevřelo i staré otázky kolem jeho dosud nejdiskutovanějšího zápasu v RFA.

Když byl na tuto možnost dotázán přímo italský bojovník, reagoval velmi stručně, ale zároveň dostatečně výmluvně.

Angelo Volpe se zápasu nevyhýbá, ale kvůli spornému (split) hodnocení rozhodčích, kteří rozhodli pro domácího, nyní dal Volpe poměrně jasně najevo, že další duel se Sivákem rozhodně není jeho hlavní cíl v kariéře. S tím souvisí i to, že Volpe nedávno vybojoval titul organizace Boss Art Championship ze Švýcarska.

„Vyhrál jsem. On mě nezajímá.“

Volpe na zaslaný dotaz odpověděl:

„Ho vinto, non mi interessa di lui.“

V překladu: „Vyhrál jsem. On mě nezajímá.“

Na první pohled krátká a chladná odpověď. Ve skutečnosti ale vypovídá o dost víc. Ne nutně o tom, že by Volpe „odmítal“ odvetu, ale spíš o tom, že dodnes nepřijal způsob, jakým byl první zápas vyhodnocen.

A právě tady je celé téma znovu zajímavé.

Zápas, který zůstává viset ve vzduchu

Duel Sivák vs. Volpe se odehrál ve váhové kategorii do 70 kilogramů a už bezprostředně po jeho skončení bylo jasné, že nejde o jedno z těch vítězství, která publikum bez debat přijme.

Naopak. Velká část fanoušků i lidí ze scény měla pocit, že šlo o nejtěžší Sivákovu zkoušku v RFA. A právě proto kolem výsledku zůstalo tolik otazníků.

Oficiálně šlo o split decision, tedy dělené bodové rozhodnutí. Jenže přesně to je v bojových sportech formát výsledku, který v domácím prostředí často vyvolává nepříjemné otázky. Ne automaticky, ale dost často oprávněně.

Když zahraniční soupeř přijede proti domácí hvězdě, odvede tvrdý a konkurenceschopný výkon, a nakonec odejde s těsnou split prohrou, zvenku to prostě smrdí. Ať už to člověk řekne jakkoliv opatrně.

Fránova analýza debatu ještě víc přiživila

Pochybnosti navíc neposílily jen emoce fanoušků, ale i následné rozbory. O zápasu se už dříve psalo i v souvislosti s detailnější analýzou, kterou dělal Frána.

Ten duel rozebral podrobněji a sám jej nabodoval 48:47 pro Siváka. Ani to ale nepřineslo žádné definitivní rozuzlení. Spíš naopak — jen to potvrdilo, že šlo o zápas na hraně, který si každý mohl vyložit trochu jinak.

Jenže právě v tom je jádro celé věci. Pokud je zápas natolik těsný, že se o něm ještě dlouho po skončení vedou spory, pak je úplně legitimní říct i druhou věc:Sivák rozhodně nevyhrál tak přesvědčivě, aby kolem výsledku nemohly zůstat pochybnosti.

A podle mnoha hlasů ze scény se dá jít ještě dál — Sivák ten zápas podle nich vůbec vyhrát neměl.

Nejtěžší soupeř v RFA?

V kontextu celé Sivákovy cesty v RFA je Volpeho jméno zajímavé ještě z jiného důvodu. Pokud se odhlédne od emocí a jmenovek, právě on byl pro českého bojovníka pravděpodobně nejméně pohodlným soupeřem, jakého tam dosud měl.

Nebyl to zápas, ve kterém by Sivák působil dominantně, herně čistě nebo úplně pod kontrolou. Naopak šlo o duel, který mu reálně sahal do komfortní zóny a ve kterém poprvé opravdu vypadal zranitelně.

A právě proto dnes znovu působí zajímavě, že Sivák mluví o 67 kilogramech, tedy o posunu pryč od kategorie, ve které se tenhle neuzavřený příběh odehrál.

Nová váha, nebo elegantní únik?

Samozřejmě nelze bez důkazů tvrdit, že změna váhy automaticky znamená snahu někomu se vyhnout. To by bylo přehnané.

Na druhou stranu je ale fér položit otázku, která se nabízí sama:Není přesun do 67 kg i způsob, jak se vzdálit soupeři, který mu v 70 kg dělal největší problémy?

V bojových sportech to není nic neznámého. Někdy změna váhy opravdu vychází z ambicí, někdy z fyzických možností a někdy i z matchmakingové logiky. A pokud má někdo za sebou zápas, který velká část publika vnímá jako minimálně sporný, pak se podobné spekulace budou objevovat úplně přirozeně.

Volpeho reakce mluví sama za sebe

Na celé situaci je možná nejzajímavější právě to, jak málo slov stačilo.

Volpe nepsal žádný dlouhý rozbor, neútočil, nesnažil se nic vysvětlovat. Jen suše naznačil, že ve své hlavě má výsledek jasný. A z tónu jeho reakce jde vyčíst spíš znechucení z toho, jak byl duel posouzen, než nějaké velké drama nebo touhu se mediálně přetahovat.

To je mimochodem u podobných případů často ještě silnější než výkřiky do světa. Protože když zahraniční soupeř po čase stále reaguje stylem „vyhrál jsem a dál to neřeším“, často za tím není lhostejnost, ale pocit, že už jednou narazil na systém, který mu stejně nic nevrátí.

Zápas, který si o druhý díl stále říká

Ať už se Václav Sivák skutečně vydá směrem ke 67 kilogramům, nebo ne, jedno zůstává stejné:Sivák vs. Volpe je stále jedním z těch zápasů, které česká a slovenská scéna nepovažuje za definitivně uzavřené.

Právě proto, že to nebyla pohodlná domácí práce, ale tvrdý duel, ve kterém měl favorit podle mnohých víc problémů, než se čekalo. A právě proto, že split decision pro domácího v takové situaci nikdy nepůsobí úplně čistě.

Jestli se někdy dočkáme odvety, to se teprve ukáže. Ale jedna věc je jistá už teď:

Volpe si z toho zápasu neodnesl pocit porážky.

Zdroj: Angelo Volpe